Režie:
John CarpenterKamera:
Dean CundeyHudba:
John CarpenterHrají:
Donald Pleasence, Jamie Lee Curtis, Nancy Kyes, P. J. Soles, Charles Cyphers, Kyle Richards, Brian Andrews, John Michael Graham, Nancy Stephens (více)Obsahy(4)
V roce 1963 o Halloweenské noci ubodal šestiletý Michael svou patnáctiletou sestru Judith. Po patnácti letech v ústavech se mu podaří právě v předvečer všech svatých utéct. Nikdo neví a nikdo ani nechce vědět, co se stane 31. října 1978, kromě doktora Loomise, Michaelova psychiatra. Ten si je jistý, že se Michael vrací zpátky do Haddongield, ale když to zjistí zbytek města, je už pro mnoho lidí pozdě. (Pannonia Ent.)
(více)Videa (3)
Recenze (785)
Koncem sedmdesátých let to byl jistě hit, který má i nyní své kouzlo, ale dnes se točí lepší horory. Nebo aspoň pro mě je koukatelnější nynější hororová tvorba. Je to pouze můj vlastní názor, který nechci nikomu vnucovat. Na druhou stranu se mi v tomto filmu velice líbily denní záběry města a sem tam nějaká lekačka. 70% ()
Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. ()
Zpočátku do toho Carpenter vlétne doslova po hlavě a bez většího otálení se vrhne do napínavého divadla s mordovacími mezihrami. Jenomže tak, jak zpočátku našlápne ve všech směrech bohužel v polovině sundá nohu z plynu a se zvolněným tempem přijde i neodbytný pocit, že to co by mělo být původně napínavé (a jako, že by opravdu bylo) začne být nudné. Jakkoliv je totiž absence děje omluvitelná hlavně v případě mistrné formální hry, zde to Carpenter neuhlídal. Být alespoň trochu lepšího spádu scén, absolutní hodnocení by nebyl problém. Takhle zůstane lehce nedotažený mistrův pokus o dokonalou vyvražďovačku s jedním z nejtajemnějších a nejpsychopatičtějších zabijáků kinematografie, jemuž lze při relativní divácké zvrhlosti a s přihlédnutím k hereckému umění některých přítomných i fandit. ()
Bravurně natočený minimalistický horor s neodmyslitelným hudebním motivem - atmosféra přicházejícího zla je skvěle vylíčená, kamera je jedním slovem úžasná. Přemýšlel jsem, s kterou jinou vyvražďovačkou se dá originální Halloween co do filmových kvalit srovnávat, ale nic mě nenapadá... Vedle The Thing nejlepší Carpenterova práce. ()
Jeden z prvních slasherů nezapře značný vliv italského gialla, jenž se projevuje v zapojení dětí, chladných zbraní, sexuálních motivů, hlediskových záběrů a samozřejmě také notně creepy hudby, nápadně se podobající main theme z Argentovy Tmavě červené. Zajímavé je, že na rozdíl od pozdějších slasherů je v Carpenterově díle jen velmi málo vražd, které navíc nejsou zobrazeny bůhvíjak krvavě. Nebezpečí tu spíše zákeřně číhá někde v pozadí, než že by okázale dávalo najevo svou přítomnost. ()
Galerie (154)
Zajímavosti (163)
- Když děti otevírají zamčené dvoukřídlé dveře od ložnice a běží do náruče Laurie (Jamie Lee Curtis) (cca 82. minuta), je možné dole v obraze spatřit uhýbající mikrofon. (Moena)
- Názov postavy šerifa Leigha Bracketta (Charles Cyphers) je priamym odkazom na spisovateľku a scenáristku Leigh Brackett. Režisér John Carpenter toto meno použil aj vo filmoch Prepadnutie 13. okrsku (1976) a Someone's Watching Me! (1978). (WalterIK7)
- Scenáristka Debra Hill a režisér John Carpenter spolu v době natáčení prvních dvou dílů série chodili. (pornogrind)
Reklama