Hlídka v Ardenách

Na film jsem se sice začal dívat až někdy kolem druhé hodiny ráno. Ovšem "domácí atmosféra", kdy je všude tma, noc v plném proudu, vítr bouchá do oken, mne neskutečně dodalo touhu, adrenalin a napětí. Do filmu jsem se vžil až neuvěřitelným způsobem, v podstatě jsem i ten pro někoho nudný začátek prožíval s našimi hrdiny. V době, kdy byl některý z vojáků na stráži jsem si připadal jako bych tam byl. Koukal sem, kde se co mihne a zároveň se mi chtělo trochu spát, přesto sem nezamhouřil oko. Teď stranou mé pocity a trochu objektivity. Kdybych se na film měl podívat třeba po obědě v teplíčku na gauči, tak bych to asi určitě tak neprožíval. Není to prostě typický válečný film, kde lítají tisíce kulek, litry krve, končetiny a lidská těla padají k zemi. Ovšem stejně si myslím, že snímek má své kvality.Mohlo to dopadnou lépe, ale i hůř. Ode mě 4* a určitě toho nelituji. (10.01.2012)

Spíše než protiválečný tón, je z tohoto filmu cítit absolutní stupidita hlavních postav. Mladé intelektuály ve zbrani tady bohužel neobhájí ani fakt, že byli před válkou panicové a všichni byli mladí a nezkušení válečníci. Zatímco jednotky SS střílely kulometem zajaté Američany, tady sice Wehrmacht, ale z podobného těsta, přichází po nocích na návštěvu Američanů, zdobí jim přilehlé stromky vánočními ozdobami, zpívají jim koledy, koulují se s nimi po nocích, staví sněhuláky nebo vyměňují zbraně ... Proboha, tohle snad autor nemyslel vážně? Celá pointa filmu (spoilery) stojí na tom, že parta německých vojáků se usnesla, že už je tak nějak nebaví válčit, takže se vzdájí. Zároveň tuší, že se k nim blíží jejich vlastní jednotky, které je nenechají zběhnout, ale přesto trvají na zcela zdlouhavém a stupidním procesu způsobu "zajmutí", který by se dal provést během deseti minut, ale holt se protáhne na tři dny, protože němečtí vojáci byli nacisty vždy perfektně školeni ve způsobu kapitulace, na to se Hitler vždy detailně zaměřoval a dokonce o tom sepsal knihu "Mein Kapitulation". Hezké, že film vydává veterány z východní fronty za pacifistické dobráky rozdávající německé klobásy, když ti stejní lidé tam vypalovali celé vesnice s dětmi a stařenami ve jménu Reichu a nehli u toho ani brvou. No jo, prostě Hollywood a "protiválečné drama". 40% (06.09.2012)

Prosinec roku 1944. Ztracená hlídka v Ardenách má obsadit důležitý strategický dům, který není obsazen nepřítelem. Jedné noci je však nepřítel blízko, velmi blízko, jsou slyšet německé hlasy. A začne ... největší ... koulovačka v dějinách válečných filmů (ne, nejedná se vtip). Celý tento film si dokáže udržet zajímavou atmosféru, ale nemůže se to obejít bez stupidních zimních radovánek. Vtipně, až uboze pojatý válečný film, ovšem se zajímavým nábojem. (07.02.2009)

Ten častý voiceover mě docela rušil. Tenhle svět možná brzy opustí, je totiž rok (zas a znovu, velmi oblíbený) 1944 a oni kdesi v Ardenském lese dostávají další úkol. Když ho splní, beztak je čeká další, možná o dost nebezpečnější. Jsou mladí, mají strach a jsou nepodstatnými figurkami v tomhle válečném běsnění. Tvůrci namísto velkých válečných sekvencí sází na atmosféru, což se jim místy daří. Lecčemu pomáhá i obsazení dnes známými tvářemi (Peter Berg, Kevin Dillon, Ethan Hawke, Gary Sinise). I přesto vím, že se k téhle látce už nikdy nevrátím. (26.08.2014)

Zpočátku spíš nudnější záležitost, která však zaujme svým komorním pojetím. Během úvodu se divák sblíží s postavami, dozví se něco málo i o jejich minulosti, což je chutným kořením v jinak pomalejším rozjezdu. Následně snímek začíná nabírat na svoji hloubce, protože na scénu přichází Němci a příběh alá Šťastné a veselé. Od té chvíle až do konce je Hlídka v Ardenách opravdu zdařilou podívanou. (20.12.2013)