Šílenství

John Carpenter si trochu, svojim výrazne autorským spôsobom, zafilozofoval nad prelínaním fikcie a reality a je v tom cítiť aj značný cynizmus. Aký vplyv majú na nás knihy alebo filmy? A čo tie hollywoodske? Ešteže tu je, resp. vo svojich zlatých časoch, bol Carpenter a my sme sa mohli za prvé previnilo zabávať a za druhé ešte aj popremýšľať, okrem spomínaného aj nad potenciálnou predurčenosťou ľudského osudu či manipulatívnosťou spoločnosti. In the Mouth of Madness neposkytuje jednoduché odpovede a ak by ich poskytol, tak by vlastne stratil svoj skutočný zmysel. Nenapísal to De Luca náhodou ako nejaký interný fórik pre Kinga? VIDENÉ ZNOVA 6/23: Až na druhý krát som si všimol, že Neill pozerá v telke kúzeľné céčko Robot Monster. (12.11.2018)

John Carpenter v 90tych rokoch, tj. tápanie a márna snaha oživiť to, čo fungovalo v predošlom desaťročí, no teraz akosi vychádza navnivoč. Táto variácia na Kinga a Lovecrafta šmrcnutá s béčkovou apokalypsou Prince of Darkness a jemnou popkultúrnou sociálnou kritikou je zaujímavá na papieri, no výsledok je len o niečo lepší ako priemerný televízny mysteriózny thriller. (13.12.2012)

Není náhodou, že Carpenter bývá označován za špičku žánru. Tohle byla opravdu atmosferická bomba, kde se mi několikrát přeci jen po těle přehnaly zimomriavky. Jednotlivá monstra jsou samozřejmě úměrná době vzniku, tedy vzbuzují spíše mírné pousmání, ale o tohle tu až tolik nejde. Velice netradiční a originální apokalyptická vize, kde hlavní hrdina postupně podléhá naprostému rozpadu reality a stává se šílenosti propadající figurkou na papíře bestselleru. V podobném hororovém labyrintu, ze kterého neexistuje úniku by si nepřál jistě uváznout nikdo z nás. Příjemně skličující dílo a hodně promakané, co nemusí být na první pohled patrné a leckoho to může odradit. Moc se mi líbí, že tento film v obsahu někdo připodobnil k Lynchovi. Pod to se podepisuji. Nejvíce bych to připodobnil k Inland Empire a dokonce bych si snad i vsadil na to, že se tímto filmem Lynch tak trošku inspiroval. Na rozdíl od Inland Empire se Carpenter ovšem drží více při zemi a jeho snímek má přímočařejší strukturu a jasné vyústění. Nějaké menší výhrady by se k filmu našly, ale celkově dávám krásnější 3 kousky. (06.09.2019)

Charismatický Sam Neill je nakonec tím důvodem proč přihodit 4 hvězdičku, musím ale konstatovat že byl to boj podmanit si tuhle Carpenterovku. Kdybych měl zvolit které filmy mám od něj raději zda-li z 80. let nebo z 90. let. Tak bych určitě zvolil ty osmdesátkové. Tady ovšem mu nelze nic vytknout, dokázal rozhodně vybudovat tu správnou temnou a nekompromisně bezútěšnou atmosféru. Pravděpodobně nejlepší film jeho druhé dekády. PS: Čím delší časový interval mě dělí od skončení filmu, tím více na něj musím myslet. 70% (28.09.2010)

Ono sa nedá ani hodnotiť inak, keď vidíte tento film vo vidieckom kine tesne pred zánikom. Obsluhu aj šatňu mali na starosti sestry babičky - recepčnej z filmu, pomedzi nohami sa kotúľala lopta, s ktorou sa hrá blonďaté dievčatko - vnučka jednej z tiet uvádzačiek, sedadlá škrípali a okrem nás troch sedí medzi vypolstrovano ošúchanými tmavomodrými sedadlami kde tu jeden-dvaja ľudia. Bizarná synchronicitná zvláštnosť celého zážitku sa dostavuje v priebehu deja každému z nášho diváckeho tria, až sa dorútime k záverečnému oslobodzujúcemu rehotu spoločne so Samom Neillom, ktorý rovnako ako my práve dopozeral tento fajný kúsok o napísanom svete v rovnako vyprázdnenom kine. Vyjdeme z Nádeje do hviezdnatej račianskej noci a pred nami bicyklista s kelímkom od jogurtu vo vidliciach. Drnží to úplne ako vo filme - cyklistovi vlajú dlhé šedivé vlasy. Rehot pokračuje, Carpenter triumfuje. (06.09.2004)