Den osvobození (S01E01)

První díl na mě udělal skutečně dobrý dojem. Četl jsem knižní předlohu, která je podle mého názoru vynikající, a tak jsem bedlivě sledoval, nakolik se bude děj seriálu lišit od knih. To se do velké míry povedlo. Moc mě potěšilo, že silo je uděláno vizuálně přesně tak, jak jsem si ho představoval. Postavy jsou podle mě ztvárněny herci, kteří se k nim pěkně hodí. Prostředí je dost temné, což je dobře, protože to pěkně dotváří dojem, že se jedná o podzemní silo. I hudba se ke snímku perfektně hodí, za mě sto procent. P. S. Doufám, že ostatní díly budou stejně dobré. (05.05.2023)

Jako fakt už ne. Neproběhly ani titulky a už mi seriál hnul žluči (několikrát). 1) kecy typu “nevíme proč, nevíme kdo, nevíme nic” jen naznačují neochotou přijít s něčím kreativním. 2) opět je mi vnucován špatný pocit, že nežiju ve smíšeném páru (prostě nejsem normální, protože nemám doma černošku). 3) to tedy přišlo před koncem… jako nikoho nenapadlo si hned venku sundat helmu? Pokud jsem si jist bullshitem, tak skafandr snad nepotřebuji ne? No a samozřejmě. Drama všude. Výstup ven na 5 minut a nejpomalejší dveře na světě. (23.08.2023)

Předlohu jsem nečetl, takže mi to zkraje přišlo jako kříženec Sexmise a Orwellova světa 1984. Postapo mám rád, tohle je navíc ještě dystopie, i když tak zpočátku nevypadá. Jak ale ti nahoře něco tají, postavy zjišťují, že všechno není úplně pravda a že ti, co jsou poslušní, mají větší výhody, je jasné, že o ideální společnost nepůjde... (08.05.2023)

První díl se povedl. Miluju žánr postapo. Jak ve filmech, seriálech, tak i v knihách. Knihy od Howeye, které byly předlohou seriálu, jsem zatím nečetla, ale chystám se na ně. Trochu mi život v sile - pod zemí - připomíná film Město Ember, kde hrál shodou okolností také Tim Robbins. Potěšilo mě, že v seriálu hraje Rebecca Ferguson, kterou mám osobně moc ráda. Těším se na další díly, které si rozhodně nenechám ujít. Za mě plný počet hvězd. Snad to tak bude i u dalších dílů. (05.05.2023)

„Pod zemí se žije hezky, samé vypláchnuté mozky.“ Bunker De Luxe. Na ladných šroubovicích schodišť projektanti nešetřili a při stavbě Sila se spotřebovalo třikrát víc betonu a armatury než kdysi na celé Gabčíkovo-Nagymaros. I atmosféra kilometr hlubokého bzučícího úlu je pětihvězdičková. Zda je děj věrný předloze netuším. Předloni jsem v knihovně chtěl nějaký „postapo román z podzemí“ a sympatická vedoucí mě politovala: „Silo je vypůjčené.“ Nabídla mi Gluchovského Metro a mrkla na mě: „Díra jako díra, no ne?“ Baba jedna... vilná. BETONOVÉ OKÉNKO: [][] Co na seriálu oceňuju nejvíc? A) Že okřídlené heslo ze Sexmise, „ženám se vládne líp, když jsou pod zemí,“ očividně platí i pro koedukovaný kolektiv. B) Že moje žena přestane remcat kvůli bytu ve čtvrtém patře bez výtahu. V Silu by tahala nákup do sedmdesátého! C) Že si začne pochvalovat byteček jako klícku (štěnice doma nemáme). D) Že spotřeba vody se v Silu neřeší. [][] To D) nemá chybu. Konspirace jen kvete, kvůli odposlechu a štěnicím se roztáčejí kohoutky naplno a voda celé hodiny teče proudem. Mému vodoměru by z toho jeblo a mě s ním. Stačí, že kvůli Silu teď žena vede divné řeči, podstrkuje mi Okenu a chrastí kýblem. Už zase?! Copak jí naše loňské „čištění“ nestačilo? (14.05.2023)