Noční děsy

Nakonec jsem asi udělal dobře, že jsem si film nahrál a podíval se na něj přes den, pač slůvko "horor" mi přijde trochu matoucí. Sám bych použil spíše slůvka mysteriozní, povídkový, což by sedělo mnohem lépe.// První povídka působila jako jeden z poctivých kousků z klasického Veřte-Neveřte, sympatická, nenáročná, působivá, ale předvídatelná **** // Druhá povídka mě zaujala jednoznačně nejvíc a nejen proto, že v hlavní roli se objevil můj oblíbenec, mladičký Emilio Estevez. Opravdu pěkné a zábavné fantasy. Podobné příběhy vždy nadchnou dětskou a sentimentální část mého já. ***** // Třetí příběh velmi průměrný a zachraňoval ho hlavně Lance Henriksen. Víc není co dodávat. slabší *** // Poslední povídka zaujala nejméně. "Horory" se zvířecí tematikou nikdy nebyly mou zálibou a ani náznak potergeista nepomohl. Konec vyzněl už víceménně velmi směšně. slabé **// Celkově mi čistě matematicky vycházejí jasné tři hvězdy, specificky oceňuji jisté kouzlo a nápaditost, která však mohla být mnohem lépe využita, ale co naplat. Ta čtvrtá hvězda je zatraceně slabá, ale pokud si to nerozmyslim, nechám jí tu. Respektive dokud nezapomenu na první dojmy a už nebudu považovat za poctivé hodnocení zpětně měnit. Jedině až po další projekci. (01.11.2009)

Kvalitný hororík. Veľmi často sa nastáva, že by ma bavili všetky poviedky, ale tu sa to podarilo, ani pri jednej som sa nenudil. Ak by som ich mal zhodnotiť, tak by to bolo podľa poradia 80% - 50% - 50% - 100%. Takže všetky si držia slušnú úroveň, pričom tá posledná s krysou si vyslúžila štvrtú hviezdičku. Bola jednoznačne najnapínavejšia a najhororovejšia. (12.04.2011)

Kdysi se mi tenhle povídkový film líbil, dnes mi přijde dosti vyšumělý. První tři povídky jsou hodně průměrné a tentokrát mě moc nebavily. Vše zachraňuje Noc krysy. Veronica Cartwrightová opět hledá kočičku, ale nakonec najde místo Vetřelce rudě žhnoucí oči v prostoru pod domem. Triková úroveň je sice mizerná, ale povídka má své kouzlo i napětí. Z celkových 2,5* zvedám díky muzice ve druhé videoherní povídce - Black Flag, Rik L. Rik, Fear. A výborná je scénická hudba. Toť vše... (19.03.2015)

První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... (10.11.2009)

Čtyři hororové povídky s morálním ponaučením. Ve zkratce - nekuř, nehrej videohry, věř v Boha a nebuď kokot. První s nádechem slasheru oplývá slušnou atmosférou strachu, ale závěr ji zcela zabije. Druhá s nádechem puberty notně zastarala a její pointu jsem uhádl hned po vstupu do herny. Třetí s nádechem satana by mohla být vzhledem k tématu a hlavnímu představiteli (Lance Henriksen) tou nejlepší, bohužel je tomu přesně naopak. Pointa zcela nekomentovatelná. Čtvrtá s nádechem večerníčku byla až do zjevení přerostlého krysáka Edy, jehož řev byl bez jakýchkoliv pochyb inspirací pro Spielbergova tyranosaura o deset let později, téměř vynikající. Kolem a kolem, jakž takž koukatelný, ale zapomenutelný a slabý soubor. (06.08.2018)