Noční děsy

První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... (10.11.2009)

Poměrně zábavná béčková antologie, ale jednotlivé segmenty jsou jako přes kopírák - všechno už tu někdy bylo a v daleko lepším podání. Joseph Sargent naštěstí byl velmi schopný režisér a dokázal vytvořit solidní atmosféru ve všech částech. Terror in Topanga: Krátký a jednoduchý thriller o ženě, která si v noci jede koupit cigarety i přes to, že okolí ohrožuje sériový vrah. Zřejmě taková malá protikuřácká agitka - 50%. The Bishop of Battle: Emilio Estevez je posedlý hraním arkádových her, ale jedna z nich mu trochu přeroste přes hlavu. Osmdesátá léta hadr - 55%. The Benediction: Třetí příběh se nese na vlně snímků jako Duel a Auto - démonický vůz pronásleduje zoufalého Lance Henriksena, na jehož hereckém výkonu tato část více méně stojí - 55%. No a nakonec čtvrtá část Night of the Rat: Historka o rodině, kterou terorizuje přerostlá krysa. Ve stejném roce však vznikl komediálně laděný horor Zlo neznámého původu s Peterem Wellerem, který tuhle zápletku pojal daleko zábavnějším způsobem, tím pádem se tento vážně pojatý segment nemůže celovečernímu filmu vůbec rovnat - 55%. (13.05.2011)

Kdysi se mi tenhle povídkový film líbil, dnes mi přijde dosti vyšumělý. První tři povídky jsou hodně průměrné a tentokrát mě moc nebavily. Vše zachraňuje Noc krysy. Veronica Cartwrightová opět hledá kočičku, ale nakonec najde místo Vetřelce rudě žhnoucí oči v prostoru pod domem. Triková úroveň je sice mizerná, ale povídka má své kouzlo i napětí. Z celkových 2,5* zvedám díky muzice ve druhé videoherní povídce - Black Flag, Rik L. Rik, Fear. A výborná je scénická hudba. Toť vše... (19.03.2015)

Nakonec jsem asi udělal dobře, že jsem si film nahrál a podíval se na něj přes den, pač slůvko "horor" mi přijde trochu matoucí. Sám bych použil spíše slůvka mysteriozní, povídkový, což by sedělo mnohem lépe.// První povídka působila jako jeden z poctivých kousků z klasického Veřte-Neveřte, sympatická, nenáročná, působivá, ale předvídatelná **** // Druhá povídka mě zaujala jednoznačně nejvíc a nejen proto, že v hlavní roli se objevil můj oblíbenec, mladičký Emilio Estevez. Opravdu pěkné a zábavné fantasy. Podobné příběhy vždy nadchnou dětskou a sentimentální část mého já. ***** // Třetí příběh velmi průměrný a zachraňoval ho hlavně Lance Henriksen. Víc není co dodávat. slabší *** // Poslední povídka zaujala nejméně. "Horory" se zvířecí tematikou nikdy nebyly mou zálibou a ani náznak potergeista nepomohl. Konec vyzněl už víceménně velmi směšně. slabé **// Celkově mi čistě matematicky vycházejí jasné tři hvězdy, specificky oceňuji jisté kouzlo a nápaditost, která však mohla být mnohem lépe využita, ale co naplat. Ta čtvrtá hvězda je zatraceně slabá, ale pokud si to nerozmyslim, nechám jí tu. Respektive dokud nezapomenu na první dojmy a už nebudu považovat za poctivé hodnocení zpětně měnit. Jedině až po další projekci. (01.11.2009)

První příběh mě hodně bavil. Co vám budu povídat, občas mám chuť prostě vypnout mozek a jen tak ze příjemně "zabát" u klasického příběhu masového vraha, co chodí po nocích a vraždí nevinné ženy.. Byl jsem příjemně naladěn, ale film měl bohužel klesající tendenci. Druhý příběh mi nepřipadal napínavý, ale pořád byl dobře vymyšlený a měl dobrou pointu. Třetí už neměl ani tu pointu a čtvrtý, ten byl vyloženě směšný. Když na to v té době triky nebyly, nemělo se to prostě točit. Tvůrci by si ušetřili hloupu tečku za jinak docela slušným filmem. (01.11.2009)