Past

Ok, coming out: jsem zakuklený auteurista, protože PAST je další Shyamalanův výborný film, který na rozdíl od toho předchozího - NĚKDO KLEPE NA DVEŘE - není ani třeba mírně nadhodnocovat kvůli tomu, že žijeme v normativně homofobní společnosti. Pokud upoutávka vytvářela zdání, že až na nahrazení protagonisty antagonistou půjde o přímočarý thriller situovaný jako ty pozdně osmdesátkové/devadesátkové do jedné lokace, tak výsledek je další Shyamalanova silně koncepční záležitost. Koncept je tentokrát založen na strukturních hrátkách odvislých od toho, kdo zrovna s kým hraje hru na kočku a myš, přičemž lovená myš je antagonista a kočka se několikrát proměňuje - a s přibývající stopáží se role prohazují.__________ Realismu, uvěřitelnosti, jasného ohraničení (nálad, žánrů...) a podobných věcí milné konzervativní publikum bude akorát muset přistoupit na to, že tentokrát je to tzv. full-De Palma. Jestli herci hrající mentálně handicapované nemají najet do full-retard modu, aby byli oceněni, jak zazněla rada v TROPICKÉ BOUŘI, tak Shyamalan zde nejenom frčí ve full-De Palma modu. Jak se u seriálů užívá pojmu Jump the Shark, když po svém zdánlivém vyčerpání začnou vršit bizarnosti pro získání divácké pozornosti, tak u PASTI platí Jump the De Palma. Trapné popularizační přirovnání prostřednictvím drog jsem užil už (před?)minule, ale představte si FANTOMA RÁJE, DVOJNÍKA, KAINOVU VÝCHOVOU a HADÍ OČI na kokainu, ketaminu, cracku a speedu, a to někdy zároveň. Už pro tu stylitickou ekvilibristiku je to ohňostroj... nikoliv marnosti, nýbrž nápadů: kombinace širokoúhlých objektivů a teleobjektivů s vycentrovanými detailními záběry; subjektivizace prostřednictvím split-dioptr shotů a proměn nasvícení i vypadávání postav ze záběru anebo jejich neobvyklé oříznutí odpovídající směřování pozornosti antagonisty; užití koncertní písňové hudby ke komentování dění anebo rozpoložení postavy; zmnožování ploch (včetně mobilů a nasvícení scény jimi) a vnitrozáběrová montáž obecně... a jak je zvykem, promyšlené nakládání s barvou (zde je klíčem mocenské a rodinné uspořádání). Podobně se zmnožují a míchají žánry, protože thriller se značně černým a obecně nadsazeným humorem se zhruba hodinu odehrává na pozadí koncertu, přičemž celé je to kritika i oslava moci fandomu, satira života zdánlivě ideální americké středostavovské rodiny a nutnosti hrát různé společenské role, takže něco mezi MUŽEM, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (koncertní pasáž), PSYCHEM (v až výsměšně nadsazené podobně), MLČENÍ JEHŇÁTEK (profilace a postupně jako silné se ukazující ženské postavy)... a AMERICKÝM PSYCHEM (satirická rovina). De Palma je mrtev (ok, už netočí, producenti jsou kikoti), ať žije Shyamalan! (05.08.2024)

// Z půlky koncert Taylor Swift, z půlky typický Shyamalan a jeho cringe dialogy, nekončící série zvratů nebo absentující logika. Josh Hartnett si roli sériového vraha vychutnává a film mu dává zasloužený prostor zářit, scénář ale bojuje s druhou polovinou víc než by bylo záhodno a do toho neví, kdy má skončit. Není to tak špatné, jako některé režisérovy předešlé filmy, ale návrat do formy se bohužel taky nekoná. 6/10 (02.08.2024)

Jedná se docela o klaustrofobní thriller, kde se z poklidného koncertu stane hon na zločince. Má to skvělou režii, Shyamalan zkrátka má za sebou už nějakých pár filmů a ví, co dělá. Do hlavní role vybral Joshe Hartnetta, který se mi na tuhle roli dost hodí, ale je hrozně průhledný. Ze začátku nám dává Shyamalan možnost si rozmyslet, kdo asi ten známý Řezník bude. Bohužel ale po půl hodině to divákovi dojde a konec je jasný. Skvěle se tu střídají scény, kdy Hartnett čím dál tím víc podezřívá, kdo je onen vrah, a scény z koncertu. Napětí tím pádem celý film graduje a všechno vyvrcholí na konci. Jediné, co bych příště ocenil, je asi nějaká hororovější nebo hrozivější scéna, která mě ohromí na závěr. Jinak tento film je za mě průměr od Shyamalana. Rozhodně má na kontě lepší filmy. 6/10 (02.09.2024)

Co musím ocenit, je, že trailer ukáže asi jen necelou polovinu filmu, takže celá druhá půlka je divákovi skrytá a vůbec netuší, co se bude dít a kam se děj ubere. Dále musím vyzvednout herectví Hartnetta, jelikož tohle je doslova jeho one-man show a ukázka áčkového výkonu, který je podpořen Shyamalanovou zkušeností (ač ne vždy podařenou a trefnou) a doveden k dokonalosti. Celý zbytek je ale takový... no. První půlka na koncertě je fantastická, postupné odhalování, kdo je vrah, jak se chce dostat ven a všechny tyhle kličky z hlavní linie do okolních koutů a hledání úniku, to vše bylo skvělé, napínavé a hlavně zábavné. Problém ale nastává v druhé půlce, kterou bych bral bez výhrad, pokud by alespoň trochu dávala smysl, jenže ona se postupně valí jak sněhová koule a nabaluje na sebe nesmysl za nesmyslem, až mi postupně začala přetékat hranice toho, co jsem schopen tolerovat. Napětí ani zde z velké části nechybělo, ale ty neuvěřitelné "úniky a zvraty" z toho dělají jen hodně slabý dojezd do finiše, který byl sám o sobě taky hloupý. Narozdíl od mnoha jiných Shyamalana ještě nezatracuju a stále se mi od něj dost věcí líbí (Kdo klepe na dveře...), ale tady musím uznat, že je to od něj drastický propad dolů a jeho snaha natočit "obyčejnou" věc se mu dost možná vymstila, jelikož toho chtěl natočit tolik, až se v tom sám ztratil a pohltilo jej to. Čistý průměr, jehož hodnocení bude záviset na tom, jakou hranu tolerovatelnosti divák má... Nicméně pořád v sobě film něco má, jen to asi není tak úderné, jak všichni z trailerů čekali. (03.08.2024)

Shymalan vlastně málokdy přijde s vyloženě nezajímavým námětem, poslední dobou to ale s jejich zpracováním není až tak slavné. Zatímco u Pasti v první polovině funguje pocit stahující se smyčky skoro dokonale, v té druhé mimo stadion tempo a napětí opadnou a začnou se objevovat i první menší či větší logické nesrovnalosti. Hartnett je v roli charismatického vraha s OCD výborný, Shymalan v menší roli (jak už je jeho zvykem) potěšil. (01.09.2024)