Na západní frontě klid

Su vojnove filmy, ktore sa snazia zaujmut hlavne megalomanskou reziou a viac ako na samotnu podstatu vojny sa zameriavaju na osudy jednotlivych hrdinov. Nieje to chyba, no su to filmy viac urcene na zabavu. All Quiet on the Western Front ma nenapadnu reziu, nie prilis slavne tvare, no vojnu vam predstavi vcelej jej , az grotesknej, absurdnosti. Osudy hrdinov su velmi silne a putave, no dopredu sa po celu dobu tlaci ony zmysel/nezmysel vojny. Tak trpky pocit, ktory som mal po skonceni filmu som pri pozerani hadam este nezazil. Nenechajte sa odradit tym, ze v zatvorke za nazvom je napisane "TV film". Vyprava je prekvapivo bohata a realitu vojny film zobrazuje naozaj posobivo. Jednoznacne jeden z najlepsich vojnovych filmov ake som videl. (ps.: predlohu som necital) (10/10) (30.03.2008)

Generace "rozhněvaných mladých mužů" předcházela zrodu moderního pacificismu s jeho meziválečnými výchozími kořeny. Patos této otřesné generační zkušenosti, srovnatelný snad s krvavou americkou občanskou válkou 1861-1865, nalezl i svébytné umělecké vyjádření (Upozorňuji na skvělý film NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). V literární rovině si uchovává pozoruhodný primát román, podle nějž byl nazván i film. Základní autorská ambice této významné přesdlistopadové české kinematografické zakázky - naplnit a do obrazu a filmové řeči přenést obsah této burcující prózy - byla dokonale naplněna. Automatismus oboustranného vraždění mladých lidí, kteří měli život před sebou, bezduchost velkoněmeckého šovinismu, která to všechno táhla, i bezútěšnost zákopového života tu jsou jasně patrné optikou nejpovolanější - autobiografická zkušenost je základním tmelivem nejen knihy, ale i filmu. Zmínku si zasouži i brilantně zvládnuté válečné scény. Anglosaské koprodukci se podařilo postihnout s maximální věrohodností podjatost i strádání německého zázemí. Beznaděj závěru je beznadějí ze vzkříšeného poválečného šovinismu a rasismu, který přivedl k životu hrůzný nacistický režim. Německo mělo podstoupit ještě jednu, v porovnání s tou prvou ještě krvavější válku aby, ukonejšeno blahobytem nedávné historické minulosti, pochopilo, že tento druh komunikace je svou povahou sebevražedný nejen pro ně, ale i pro celé evropské lidstvo. (15.08.2010)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)

Výtečný válečný film, který knižní předlohu citlivě převádí do filmu. Vyvedl se jak Paul Richarda Thomase, tak Ernest Borgnine coby táta vojáků Kat. Uspokojivě dopadly i sekvence ze zázemí, které ukazují propastný rozdíl mezi frontou a nic netušícím Německem. Na americký film až překvapivě citlivé a autentické... (01.02.2004)

Na zítřejší dopoledne mám připraveno nové zpracování Remarqueovy předlohy, takže jsem si řekl, že by nebylo od věci připomenout si tuto klasiku. No, je pravdou, že když jsem film viděl před nějakými třiceti lety, udělal na mě mnohem větší dojem než dnes. Dnešním pohledem jsem se kriticky díval na příliš mělké a úzké zákopy a ani bojové scény se už nedaly brát příliš vážně. Ale... Snímek už má bezmála padesát, a když ho srovnám se sebou samým, vychází z toho jako jasný vítěz, takže bych se měl zdržet přehnané kritiky. Z toho, co jsem viděl, je ale naprosto jasné, že tvůrci knihu znali a že plně vystihli její hlavní myšlenku. Film se sice předlohy nikterak těsně nedržel (ono by to asi ani nešlo, pokud by to neměl být seriál), ale troufám si tvrdit, že by byl její autor s výsledkem spokojen, protože tvůrci zapracovali do děje všechny jeho podstatné myšlenky. Přes veškeré své nepodstatné výhrady si myslím, že si tento senior i po těch letech čtyři pěticípé zaslouží. / Poučení: Když se celá generace stane potravou pro děla, není příliš prostoru pro humor. (01.01.2023)