Na západní frontě klid

Na zítřejší dopoledne mám připraveno nové zpracování Remarqueovy předlohy, takže jsem si řekl, že by nebylo od věci připomenout si tuto klasiku. No, je pravdou, že když jsem film viděl před nějakými třiceti lety, udělal na mě mnohem větší dojem než dnes. Dnešním pohledem jsem se kriticky díval na příliš mělké a úzké zákopy a ani bojové scény se už nedaly brát příliš vážně. Ale... Snímek už má bezmála padesát, a když ho srovnám se sebou samým, vychází z toho jako jasný vítěz, takže bych se měl zdržet přehnané kritiky. Z toho, co jsem viděl, je ale naprosto jasné, že tvůrci knihu znali a že plně vystihli její hlavní myšlenku. Film se sice předlohy nikterak těsně nedržel (ono by to asi ani nešlo, pokud by to neměl být seriál), ale troufám si tvrdit, že by byl její autor s výsledkem spokojen, protože tvůrci zapracovali do děje všechny jeho podstatné myšlenky. Přes veškeré své nepodstatné výhrady si myslím, že si tento senior i po těch letech čtyři pěticípé zaslouží. / Poučení: Když se celá generace stane potravou pro děla, není příliš prostoru pro humor. (01.01.2023)

Nejsem až takový fajnšmekr a milovník artových filmů, tak jsem zvolil novější interpretaci románu E.M. Remarqua Na západní frontě klid. Kniha se mi velmi líbila a byl jsem vcelku mile překvapen i jejím filmovým zpracováním, které přes svůj televizní původ nabídlo solidní podívanou s velmi povedenými válečnými scénami. Něco bylo vynecháno, něco ne a tak to u podobných filmů chodí. Ale s výsledným produktem jsem velmi spokojen nenudil jsem se a vše potřebné bylo řečeno. Třeba se časem dostanu i k verzi z roku 1930 abych mohl porovnat. (21.07.2011)

působivé, hlavně při scénách na samotné frontě - nekonečném, brutálním, životem pohrdajícím masomlýnku ted už "ztracené" generace. Remarque měl pravdu, amorálnost a nesmyslnost války, její vliv na psychiku a životy, je hrozivý. 2SV je tomu velice děsivým příkladem. Po herecké stránce slušné, z děje pak snad ještě vystřihnu návrat do civilizace a neschopnost se adaptovat, důsledek to ždímající síle sakra blízké smrti. Zabij, nebo zemři. Trošku film ztrácí po technické stránce, ale kvůli poselství tentokrát formu zcela ignoruju. A scény nekonečných útoků na bodáky jsou působivé až až. PS: také zápusobila scéna noc s nepřítelem aneb všichni jsme lidé (18.04.2012)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)

Sympatická televizní adaptace, zaujímající svou výpravou, věrností vůči předloze a sympatickými postavami (Kat je sladkej). Takže vlastně všechno v pořádku až na němce blábolící anglicky a pro mě subjektivní problém s některými motivacemi postav, jelikož jsem zkrátka člověk moderní a docela čtu komiksy. Ovšem za nádherné vykreslení válečného prostředí malý bezvýznamný bod hore. (24.06.2009)