Oni žijí!

Ten riedky námet by ledva vystačil na polhodinovú filmovú poviedku, celovečerná stopáž je viditeľne prepálená. Kvôli obmedzenému rozpočtu je tu preto kvantum vaty a minimum efektov (a žiaden záber na mimozemskú planétu). Jediné čo ostáva je sympaticky priblblý dej, atmosféra 80tych rokov a aj 50tych v čiernobielych scénach. A výnimočne Carpimu nevyšiel ani soundtrack. Skoro celý čas hrá jedna nudná téma ako z hociktorého 80s filmu. (17.06.2016)

Carpenterov film zo sklonku 80. rokov využíva žánrové podnety sci-fi, hororu a thrilleru, ale nezanedbateľné sú aj komediálne prvky, ktoré odľahčujú postupne hustnúcu atmosféru. Režisérovi sa od začiatku darí nebezpečne naštartovať predstavivosť divákov, najmä vďaka množstvu mysterióznych správ, ktoré stále viac objasňujú podstatu veci. Carpenter to má moc dobre premyslené a súčasne zachováva dynamickú priamočiarosť dejovej línie. Podstatu tvorí jednoduchý fantastický príbeh, v ktorom sú hranice medzi Dobrom a Zlom ľahko rozpoznateľné i zásluhou zázračných okuliarov. Tieto slnečné zrkadlovky umožňujú vidieť celé to teatrum bestiarium – bytosti, ktoré predstavujú hrozbu. Film v závere naberie šialené obrátky a prinesie veľa akčných scén. Nechýbajú ani hrdinovia ochotní položiť životy pri záchrane ľudstva. Ale napriek ich statočnému úsiliu je záverom nutné konštatovať: They live!! Rozhodne nejde o plytký film na skrátenie dlhej chvíle. Na to je príliš rafinovaný. (28.01.2010)

Taková odlehčená paranoia. Odehrává se to v orwellovském světě, kde všechny důležité posty mají v rukou hnusní ufoni (ale vypadají jako lidi a jdou poznat jen se spešl slunečními brýlemi) ale má to totálně osmdesátkovou atmosféru. Chlapáckej Roddy Piper tam trousí hlášky jako "I came here to kick ass and chew bubble gum. And I'm all out of bubble gum" načež začne krosit ufony brokárnou. A vždycky, když je tam nějakej vážnej nebo tragickej moment, tak přijde vtípek, co to odlehčí. Takhle to zní super, ale ono se tam vlastně skoro nic neděje. Hlavní hrdina se poflakuje po městě a pak se čirou náhodou přidá k odboji. A ještě se popere s Keithem Davidem v gigadlouhý rvačce, která ne a ne skončit. A finální scéna je fakt dokonalá. Opravdu jsem se upřímně zagebil. (06.10.2013)

Čekal jsem nějaký ten horor, ale ač teda masky "oněch" jsou fakt husté (tohle na mě vyjuknout někde na ulici, notabene večer, tak se regulérně poseru), dostal jsem jen výborné osmdesátkové sci-fi s trochou toho sociálního podtextu (dosaďte za emzáky nadnárodní firmy a "vrcholové" kapitalisty a máte to). Další z výborných carpenterovských záseků, tentokrát (zase) do sci-fi žánru. (09.05.2010)

"Přišel jsem si sem zažvejkat a nakopat vám prdel. A došla mi žvejkačka." Co tím chtěl básník Carpenter říci? Měla to být kritika zaslepené společnosti, která by měla otevřít oči (v tomto případě nasadit sluneční brýle) a postavit se tomu, jak s ní média manipulují, nebo to mělo být akční béčko? Zřejmě od všeho něco, jenže ono se to navzájem hrozně tluče. Nejvíce je to vidět v momentě, kdy má Carpenter potřebu zastavit příběh na dobrých pět minut a nechat dva wrestlery bezdůvodně se navzájem mlátit a když si člověk uvědomí, že zřejmě právě kvůli této scéně byli zápasníci (jinak nic moc herci) do filmu obsazeni a zároveň si uvědomí, jak je zbytečná, hloupá, špatně natočená a ještě mnohem hůře ozvučená, tak se vytrácejí i poslední dobré dojmy, které tento film mohl zanechat. A je to obrovská škoda. Protože dobrých filmů o lidstvu, se kterým je nevědomky manipulováno mimozemskou civilizací, je jako šafránu. A ještě více to mrzí v případě Jsou mezi námi, protože třeba scény s brýlemi mají velice působivou atmosféru. (11.07.2012)