Moje sestra vlkodlak 2

Tento díl se mi líbil nejvíc. Nešlo tu o vyvražďování beze smyslu, kterýho s každým dalším natočeným filmem mám plný zuby, ani nastavování ředěné kaše. Celkem jsem byl i napjatej, jak to bude pokračovat. A, což je dnešní dobou více než neobvyklé, měl jsem dokonce pocit stísněnosti, ne přímo obav, ale nemělo to k obavám daleko a obavy nemají daleko ke strachu. Považuju to za dobrej horor a možná i jeden z nejlepších natočených za posledních pět let. A určitě mě to navnadilo na první a třetí díl. Líbilo se mi tu hlavně, že postavy jsou propracovaný a dobře zahraný a že tu nejde jen o lekačky a vraždy těma nejnechutnějšíma způsobama, ale i o něco víc. Tedy o psychiku hlavní hrdinky a její snahu zabránit své přeměně a ponechat si ještě aspoň stopu lidskosti, přestože ve srovnání s ostatníma postavama (kromě Alice, která byla tam kde jsi teď ty ;) je mnohem lidštější. (05.05.2006)

Brigitte s vlkodlačím virem v krvi se snaží bojovat nejen s blížící se proměnou, ale i s vlastními démony duše. Ginger je sice po smrti, ale stále jí zůstává na blízku jako její temné druhé já (aneb jak chytře dostat K. Isabelleovou do pokračování). V momentě, kdy se předávkuje smrtící omějí, vše se změní. Nedobrovolné probuzení v léčebně a nemožnost dostat se k další dávce oměje jsou jen začátkem hrůz, které ji čekají. A jak se nakonec ukáže, tím nejhorším nebude ani vlkodlak, co jde v jejích stopách, ani personál léčebny. Zlo, jak už víme na příkladu Satana, mívá často krásnou nebo alespoň příjemnou tvář. Postupná proměna Brigitte odpovídá přesně divným filmům z Kanady, jejichž vlnu zahájil s největší pravděpodobností D. Cronenberg. Kromě studie rozpadu osobnosti jde i o varování pro nesoudné příznivce comicsu, že hranice mezi světem skutečným a fantastickým může být velmi tenká. Ještě lepší než jednička. (02.10.2018)

Každý určitě zná ono přísloví o pletení biče z jistého objektu... Tento film (opět velmi povedený český distribuční název) by mohl být takřka ukázkovým příkladem pravdivosti této pranostiky-stačí dvě náležitě omšelé budovy, temná a mrazivá noc, nečekané rozuzlení, no a pochopitelně režijní um a překvapení v podobě velmi povedeného horroru s náležitě hustou atmosférou je na světě. Je tu však jedno ale. Tvůrci se do role vlkodlaka rozhodli angažovat jakéhosi plyšového huskyho, kterému značně horkou jehlou přilátli nějaký ten ostřejší zoubek navíc. Ke cti se jim musí jednoznačně přičíst, že si tuto věc zřejmě uvědomovali a s přímými záběry na "monstrum" výrazně šetřili. Nicméně v oněch okamžicích, kdy jsem byl vystaven, abych tak řekl, plnočelné vlkodlačí nahotě, jsem si nemohl nevzpomenout na Temný úplněk. A to není dobrá vizitka. Hodnocení je tím pádem poněkud složité-film o vlkodlacích, jehož nejslabší stránkou je vlkodlak. Takže spíš tři než čtyři. (14.11.2006)

„Keby boli naše činy bez následkov, bol by tu pekný bordel.“ Ako jednotka, i dvojka nakoniec skončila medzi psychologicky serióznou záležitosťou (lykantropia ako drogová závislosť? Prečo nie, dobrý nápad...), bizarnou komédiou (wtf - masová masturbácia) a lacným, krvavým, hororovým béčkom (podpriemerné lakačky, nudné akčné finále s vraždami a nízkorozpočtovými maskami). Potešiteľné je, že v niektorých pasážach sa vráti Ginger a poteší svojrázna Ghost (a koniec, s ňou súvisiaci). Najviac ma bavila trojka. (06.09.2006)

Od série Moje sestra vlkodlak jsem čekal dementní videobéčka, k mému překvapení však jde o jedny z nejpovedenějších vlkodlačích filmů jaké jsou vůbec k vidění. A druhý díl je ještě o notný kus lepší než první, protože ono mizerně namaskované monstrum je zde spíše tušené než viděné... a tudíž divákův jemnocit vkusu tolik netrpí. Obzvlášť když se většinou filmu rozvíjí spíše psychologické téma jak postavy sympatické hlavní hrdinky čelící nezastavitelné mutaci, tak její nové (a neméně sympatické) kamarádky z psychiatrické léčebny. 8/10 (15.05.2011)