Moje sestra vlkodlak 2

Kdysi dávno jsem viděl trojku, která se mi docela líbila a o níž jsem si až doteď myslel, že to je jednička. I proto mě zezačátku zarazila ta současnost v tomhle díle. Je to trošku temněji podaná parafráze Vlka s Nicholsonem, v podstatě to samé (tady ozvláštněné vynikající malou Ghost a hromadnou masturbační terapií), možná trochu méně nudnější. Čekal jsem trochu víc. Být to nejvýše půlhodinová povídka z nějakého vlkodlačího povídkového filmu, do níž by se nahustilo všechno to dobré z téhle hodiny a půl, bylo by to i na 4 hvězdičky. Takhle je to ale dost roztahané, místama se tu skoro nic neděje a tak pouze za 2. Po druhém shlédnutí jsem v opravdu silném pokušení hvězdičku přidat, ale pro velmi silnou a důraznou absenci Katharine Isabelle (těch pár okamžiků je málo), tak nakonec neučiním. (11.04.2009)

O hodně lepší než první díl. Vlkodlak vypadá skvěle, prostředí psychiatrické léčebny je v hororu vždy potěšující, stupňované napětí, grandiózní finále s nečekanou pointou (fakt jsem to do poslední chvíle nevytušil), Emily Perkins hraje moc dobře a jako třešnička na dortu je skupinová léčba drogově závislých hromadnou masturbací :-). Jediné, co mi vadilo byla postava Ginger, která byla do filmu naroubována opravdu dost násilně. Doporučuji všem, kteří mají rádi horory s tím, že můžou klidně vynechat první díl. (19.03.2005)

Tento díl se mi líbil nejvíc. Nešlo tu o vyvražďování beze smyslu, kterýho s každým dalším natočeným filmem mám plný zuby, ani nastavování ředěné kaše. Celkem jsem byl i napjatej, jak to bude pokračovat. A, což je dnešní dobou více než neobvyklé, měl jsem dokonce pocit stísněnosti, ne přímo obav, ale nemělo to k obavám daleko a obavy nemají daleko ke strachu. Považuju to za dobrej horor a možná i jeden z nejlepších natočených za posledních pět let. A určitě mě to navnadilo na první a třetí díl. Líbilo se mi tu hlavně, že postavy jsou propracovaný a dobře zahraný a že tu nejde jen o lekačky a vraždy těma nejnechutnějšíma způsobama, ale i o něco víc. Tedy o psychiku hlavní hrdinky a její snahu zabránit své přeměně a ponechat si ještě aspoň stopu lidskosti, přestože ve srovnání s ostatníma postavama (kromě Alice, která byla tam kde jsi teď ty ;) je mnohem lidštější. (05.05.2006)

Brigitte s vlkodlačím virem v krvi se snaží bojovat nejen s blížící se proměnou, ale i s vlastními démony duše. Ginger je sice po smrti, ale stále jí zůstává na blízku jako její temné druhé já (aneb jak chytře dostat K. Isabelleovou do pokračování). V momentě, kdy se předávkuje smrtící omějí, vše se změní. Nedobrovolné probuzení v léčebně a nemožnost dostat se k další dávce oměje jsou jen začátkem hrůz, které ji čekají. A jak se nakonec ukáže, tím nejhorším nebude ani vlkodlak, co jde v jejích stopách, ani personál léčebny. Zlo, jak už víme na příkladu Satana, mívá často krásnou nebo alespoň příjemnou tvář. Postupná proměna Brigitte odpovídá přesně divným filmům z Kanady, jejichž vlnu zahájil s největší pravděpodobností D. Cronenberg. Kromě studie rozpadu osobnosti jde i o varování pro nesoudné příznivce comicsu, že hranice mezi světem skutečným a fantastickým může být velmi tenká. Ještě lepší než jednička. (02.10.2018)

Trochu jiný sequel, než by většina diváků čekala. Dvojka Ginger Snaps totiž nepřináší víc akce a krve, nýbrž se opět zaměřuje především na temný příběh a rozvíjení lykantropických příznaků, které trápí tentokrát sestru Brigitte. Zabrušování tesáků, zastřihávání chlupatých a špičatých uší nebo jenom kruté prokletí, s nímž se hrdinka nechce smířit. Postavy jsou napsány výborně, zvláštní péče se dostala na malou Ghost se zálibou v komiksech. Maska vlkodlaka je zase o něco propracovanější, i když není moc vidět. A vůbec, celá atmosféra snímku je hodně temná a smutná, za což může hlavně ta věčná zima a prostředí uvnitř léčebny pro feťáky. Příjemný horror, pro fanoušky jedničky určitě žádná ztráta času. (04.07.2011)