Věc

To boli este zlate casy, ked Carpenter vedel natocit kvalitny horor, avsak mal len smolu, ze v tom istom case mal premieru dokonaly Spielbergov E.T. MIMOZEMSTAN (1982), kedze v kinach jeho Vec prepadla a asi aj preto sa Carpenter rozhodol kartu otocit a o 2 roky neskor natocil romanticky sci-fi pribeh tentokrat o dobrom mimozemstanovi s krasnou hudbou od Jacka Nitzscheho STARMAN (1984) s Jeffom Bridgesom. Vec som prvykrat videl na rakuskej ORF zaciatkom 90-tych rokov a zazitok je neopisatelny a nezabudnutelny a co je najväcsim prekvapenim, ani po tolkych rokoch nestratil tento film nic na kvalite a hrozivej hudbe genialneho Ennia Morriconeho... 19.03.2010 _______ Kurt Russell - (R.J. MacReady) +++ Wilford Brimley - (Dr. Blair) +++ T.K. Carter - (Nauls) +++ David Clennon - (Palmer) +++ Keith Devid - (Childs) +++ Richard Dysart - (Dr. Cooper) +++ Charles Hallahan - (Vance Norris) +++ Richard Masur - (Clark) +++ John Carpenter - (Nór) +++ Hudba: Ennio Morricone +++ (19.03.2010)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Mrazivý horor ve všech smyslech toho slova... Vynikající ponurá atmosféra příběhu mužů v ohrožení, skvělé herecké výkony bez zbytečných póziček a klišé, skvělá hudba a zvuky dokreslující přesně dávkované filmové napětí... A ten konec... Dávám do své pětadvacítky nejlepších hororů. Kdysi dávno jsem u tohohle filmu pociťoval opravdu strach, že jsem ho dlouho nechtěl vidět znovu... Čtyři a půl hvězdičky s mrazením v zádech zaokrouhlené na pět. (02.10.2005)

Coze tohle je mezi 200 nejlepsima filmama? Tak to sem asi videl jinej film. Je pravda, ze urcitou atmosferu to ma, ale ne moc hororovou. Ale ta vzajemna neduvera je odvedena docela dobre. Triky jsou skutecne na hovno, ale maj jednu vyhodu - jsou spravne krvavy. I kdyz je na nich strasne videt, ze to je kus gumy tak diky tem vnitrnostem, slizu a krvi pusobi docela solidne. Az na Kurta Russella, kterej predved celkem solidni vykon, mi prisly ostatni herci takovy nudny. Nic moc emoce jen tak znudene odrikavali text a mistama zacli jecet. Hudba taky atmosfere moc neprospela, Morricone tentokrat hodne zklamal, protoze to bubnovani a piskani je na nic. Ale na druhou stranu, i kdyz je to mistama docela lehce predvidatelny, tak jsem se celkem dobre bavil, za coz hlavne muze fakt, ze nebylo jasny kdo v sobe ma "vec", kdo prezije a jak to dopadne. Ale ze prezije Kurt jasny bylo. Uplnej zaver se mi ale moc nelibil, takze slabsi 4*. (20.06.2005)

Dnes už efekty možná komické, ale i tak film budí respekt a je cítit chladná atmosféra, kterou John Carpenter dobře umí. Už v mládí mě tento film zaujal a pocity trvají nadále a hned tak nevyhasnou. Kurt Russell opět září a na hereckých výkonech všech zúčastněných se nedá nic vytknout. Mrazivá atmosféra, soundtrack, nejistota, psychologie a tajemný konec dělají z Carpenterova filmu jeden z nejlepších hororů a tak hodnotím 5 hvězdičky... (24.01.2008)