Hodina prasete

Výborný historický snímek, který nám ukazuje nejlepší kvality středověkého krimi ve své dobové absurdnosti a náboženské poblázněnosti. Colin Firth je zde za velice charismatického právníka, jehož iluze o spravedlnosti potopí nespravedlnost doby v níž žije. Všechno přitom začne vraždou židovského dítěte za níž je obviněn vepř. Od té chvíle se začíná roztáčet prapodivný soudní kolotoč, který Richarda Courtoise začne přivádět blíže ke šlechtické vrstvě. A tam ke skutečnému vrahovi jehož čin nemá být za žádnou cenu odhalen. Hodinu prasete doporučuji všem milovníkům historických kriminálek. Vedle Jméno růže jde o minimálně podobně kvalitní titul, jenž k vám přinese správnou dobovou atmosféru středověku, charismatickou kladnou postavu a tajemství, které nikdo nechce odhalit. 85% (07.08.2015)

Středověk, jak ho neznáte. Žádné velkolepé bitvy, odvážní patrioti, monumentální hudební doprovod a dojímavý konec, pouze ponuře černo-humorná atmosféra, kde kněz žádá manželky bližních svých, kde na šibenici stojí oslice obviněná ze soulože s nadrženým vesničanem (na poslední chvíli zachráněna peticí služebníků božích), kde ke křesťanskému soudu mohou být jako svědci přizváni krysy, ne však židovský lékař a kde každá žena, která prohodí s hlavním hrdinou pár vět, pojme za svůj životní cíl dostat se mu do kalhot. (Vzhledem k tomu, že ho hraje Colin Firth, se ale zas není čemu divit.) Netradiční, nízkorozpočtové, ujeté, zábavné. A mé představě o skutečném středověku bližší než všechny stamilionové eposy dohromady. (17.01.2011)

Mladý idealistický právník přijíždí na venkov, aby se oprostil od městské zkaženosti... jenže i kdyby se nepsal rok 1452, byl by to hodně naivní nápad, natož když jsou vám v rámci pracovní náplně servírovány vraždy, maleficia a požádání manželky bližního svého, smrtelné i stabilizované hříchy se mají čile k světu, padlé řády a odsouzení kacíři rozhodně nemají v úmyslu odpočívat v pokoji a španělskou inkvizici a černou smrt můžete čekat hned za nejbližším rohem. Richard Courtois rozhodně není prvním ani posledním právníkem, který obhajuje čuňata a na lavici svědků povolává krysy, ale je s přehledem nejsympatičtější a navíc má dost kuráže - anebo málo rozumu - na to, aby strkal nos tam, kam se andělé bojí šlápnout. Tím nejsou míněny sukně prakticky každé ženské členky ansámblu, které evidentně měly ve scénáři jedinou větu "kdykoli uvidíte hlavního hrdinu, servěte ze sebe šaty," ale vzhledem k tomu, že ho hraje tehdy kristovoletý Colin Firth, jsem měla rozhodně menší problém tomu uvěřit, než kdyby ho hrál takřka libovolný pánský uživatel ČSFD (výjimky se najdou, ale nebudu je uvádět, zpychli by), plus je navíc tohle civilní krimidrámo okořeněno takovou porcí ironie, že to krásně vykomenzovalo všudypřítomnou vůni išlských dortíčků, které jsem právě lepila krémem. (21.12.2010)

Samotný námět je nepochybně zajímavý, tím to ale končí. Sterilní film bez jakéhokoliv nápadu, bez duše, vizuálně stejně nudný jako vše v něm. Středověk? Ani náhodou. A Francie? No to už vůbec. Jediná opravdová byla ta dvě prasata. Zajímavým momentem scénáře byl příjezd rytíře, zmršeno však mizernou výpravou a ještě mizernější režií. (28.05.2023)

Mnohem lepší středověk než v kdejakých romantických filmech. Láska je spíš potlačena a do popředí se dostává sexualita, snáz spojitelná s představou středověku. Nicméně průniky současnosti ve filmu zřetelné byly: soudní procesy vypadaly jak v americkém seriálu, v němž ale právníci nenosí tak roztomilé čepičky. Důležitou složkou filmu je silná ironie, kterou film zřetelně začíná i končí a která probublává celým příběhem, většinou obrazů. Postavy jsou převážně panoptikální figurky: feudál s hýkající dcerou a psychopatickým synem, nadržený kněz, přiblblí vesničané, prostitutka, která umí číst (!!!) atd. Míň panoptikálních rysů nese hlavní hrdina (ale přece jen... je to právník vegetarián!) a jeho ženský protějšek, snědá pohanská kráska. Středověkou atmosféru skvěle dokreslovala hudba a některé vizuální efekty: černý pták, obrázky potulného prodejce, slepice pobíhající v právníkově příbytku. Interiéry šlechtického sídla byly dokonale pochmurné: kamenné, studené zdi, které nezachrání gobelíny ani planoucí svíce. Tento film je důkazem toho, že skvělý historický snímek nemusí zobrazovat fatální lásku, velkolepé bitvy, osudy panovnických rodin, ale stačí mu takové (příznakově středověké) nízké téma, jako je odsouzení prasete. (31.10.2009)