Father Ted

Po zhlédnutí první série konstatuji, že je to další 5 hvězdičková záležitost od Grahama Linehana, jen o nepatrný krůček za geniální Partičkou IT. Po druhém je to fifty fifty, stejně skvělé. Ted : Dougu, kdybys měl 3 přání, mít cokoliv si zamaneš, co by to bylo? Doug : Ne, já nic nechci, nic nepotřebuji... Ted : A co takhle, kdyby jsi byl jako Elvis, rocková hvězda? Doug : Jé! To by bylo skvělý!!! Ted : A měl by jsi ještě další přání? Doug : Ne, to mi úplně stačí být Elvis! Ted :A co mít k tomu pořádný fáro a balit na něj ženský ? Doug : Skvělý! To bych chtěl !! Ted : A co třetí přání, máš nějaké? Doug : To ne, mě úplně stačí být Elvis, mít skvělý fáro a balit na něj ženský. Ted : A co tenhle hrneček, ten bys nechtěl? Doug : Skvělý! Ten chci!!!... (05.11.2007)

(Viděny kompletní 3 série) „Otče!“ – „Ano, Tome?“ – „Zabil jsem člověka!“ – „Vážně? Promluvíme si o tom později. Teď dělám rozhovor pro televizi.“ Před sledováním jsem byl krapet nedůvěřivý vůči „zápletce“ v podobě příhod tří pánbíčkářů (a jejich hospodyně) na opuštěném ostrově, ale jméno scenáristy Linehana (podepsaného také pod mým milovaným Black Books) mě nakonec přesvědčilo. A vsadil jsem si dobře! Father Ted je totiž obrovsky vtipný seriál a humorem je osazenstvu výše jmenovaného knihkupectví dost blízký, a to i co do kvality. Vyrovnanost všech 3 řad je velkým plusem a směrem ke konci mi ani nepřipadalo, že by tvůrcům nějak docházela šťáva (i když okolnosti „nepokračování“ jsou moc smutné). Seriál mi dost přirostl k srdci a překvapilo mě, jak rychle jsem si oblíbil i vedlejší postavy. Vždy jsem se těšil především na „milující se“ manželský pár Johna a Mary či Larryho trpícího zničujícími Tedovými telefonáty (pokaždé ve velmi vtipné situaci, ostatně třeba „Larry říkal, že je větší šance být ušlapán osly, než zemřít při pádu letadla)“. A variace se dodržovala i u paní Doylové a jejího padání z okna. Z dílů se mi asi nejvíce líbil And God Created Woman (s problémem celibátu), ale smíchy jsem brečel třeba i u návštěv biskupů, vybírání jedinců pro padáky či návštěvy „největšího irského obchodu se spodním prádlem“. Nadchlo mě i nenásilné a více než vtipné vložení parodií (na detektivky, zombie filmy nebo konkrétně na snímek Nebezpečná rychlost). Jakožto ateista netuším, jak na seriál reagují zastánci katolické církve, já se ovšem u těch všemožných narážek na tuto instituci a její zaměstnance (ne že by to stálo jenom na tom) bavil znamenitě a nevidím důvod, proč nedat plný počet. A také se chci porozhlédnout po dalším seriálu z dílny výše zmiňovaného Linehana, zatím mně humor tohohle chlápka zatraceně sedí. „Měl jsem tu píšťalku 40 let. Zachránila život mému dědečkovi.“ – „Opravdu?“ – „Ano. Britové ho chtěli popravit. Postavili ho ke zdi a vystřelili na něho. A kulky zasáhly píšťalku v jeho kapse a odrazily se od ní. – „Bože všemohoucí! Takže byl zachráněn?“ – „Ne, ne. Jen se to oddálilo, střelili ho znovu.“ (08.03.2015)

První svojská show Grahama Linehama, jehož komediální rukopis je tady čitelný stejně dobře jako v případě IT Crowd či první (jednoznačně nejlepší) série Black Books. Irský původ autora je tady akcentovaný nejen ústřední mužskou postavou (jak Bernard z BB tak Roy z IT jsou, stejně jako jejich představitelé Irové jak polena), ale je dějově na jednom z malých irských ostrovů situován... Chemie ústřední dvojice je vynikající, Teda i Dougala si oblíbíte stejně rychle jako Bernarda a Mannyho či Roye a Mosse. Píšu dvojice, jelikož šílený otec Jack sice občas něco rozzuřeně zamumlá, resp. majzne nejbližšího nebožáka něčím tvrdým po hlavě, ale většinu času pouze spí v ústraní, sníc své sny o brandy a jeptiškách. A - stejně jako v BB a IT je nejspíš nejslabším článkem castingu žena - paní Doylová je příliš zapomenutelná postava, na to, aby vedle ostatních něčím zaujala. Ovšem, k seriálu jako celku - špičková zábava, jenž lehce snese srovnání i s Fawlty Towers. Ať žije irský humor. 90% (19.10.2007)

Už prvý britcom Grahama Linehana je päťhviezdičková záležitosť, ktorá si rozhodne nekladie pred ústa žiadne servítky a z kňazov a vlastne aj z celého náboženstva si robí srandu kde sa len dá. Ja, ortodoxný neveriaci, proti takému niečomu nemám nič a ani o jednej epizóde nemôžem povedať, že by ma dobre nepobavila. Navyše sa tu vyskytujú samé sympaticky bizarné postavy - tupý (tým myslím skutočne TUPÝ) kňaz Dougal, vtieravá gazdiná Mrs. Doyle, večne opitý Father Jack (toho sa nedá nemilovať!), plno groteskných vedľajších postáv (väčšinou ďalší kňazi) - jedinou normálnou postavou v celom seriáli je asi len titulný Father Ted, ktorý je však zábavný iným spôsobom. Father Ted mi neprirástol k srdcu až tak ako Black Books, nie je ani taký aktuálny ako The IT Crowd, ale aj tak ide o jeden z najlepších seriálov, aké som mal možnosť vidieť. (28.01.2008)

A do třetice zase bomba! Britcomy Grahama Linehana jsem viděla pozpátku, začala jsem Black Books, pokračovala IT Crowd a skončila u Father Ted. A ač vím, že humorem Black Books už nikdy nic nepřekoná (pokud se spojení dvou géniů Morana a Linehana nebude v budoucnu opakovat), tak ale musím uznat, že Father Ted se svou kvalitou vyrovná IT Crowd a v mnohém předčí jiné "top" britcomy. Katolická církev je vděčné téma, charaktery hlavních postav jsou vybroušeny k dokonalosti - Dougal je ultimátní blbeček s rozumem desetiletého retardéra, otec Jack je zase senilní zahnívající prasák s notnou dávkou lstivosti (je-li jí zapotřebí, aby získal chlast) a otec Ted je prostě chudák, který se snaží zachovat si alespoň špetku zdravého rozumu (s větším či menším úspěchem). Pokud trpíte větší než malou mírou infantilnosti a netrápí vás nedostatek nadhledu, tak si tuhle nádhernou úchylnou blbinu užijete do sytosti. Jako já ;) (20.02.2012)