Prostřihy

Změť příběhů ze života obyčejných lidí města Los Angeles. Mohly by lehce fungovat jako zápletky k samostatným filmům. Altman je velmi nenápadně spojil dohromady. Naštěstí zde nejsou extrémní prostřihy časových rovin. To by se vzhledem k počtu příběhů asi nedalo vůbec sledovat. Takhle při pozorném sledování divák ani nemá problém orientovat se v prostřizích mezi jednotlivými epizodami. Tyto epizody nemají začátek ani konec. Najednou se prostě ocitnete u někoho doma nebo na ulici, přičemž pochopíte, jak daný člověk nebo rodina žije, načež se přesunete dál a tak je to stále dokola. Tříhodinová stopáž uteče jak nic, ačkoli se nic epického neodehrálo. Přesto na konci filmu cítíte, že jste právě viděli něco neobyčejného, něco co dokázalo rozšířit povědomí o světě, ve kterém žijeme. 77% (01.04.2012)

Ty tři hodiny mě docela vyděsili, ale musím říct, že žádný tří hodinový film mi neutíkal a nebavil mě tak jako tenhle. Teda ne takový v žánru drama/komedie. Skvěle vybrané herecké obsazení, které táhne celý film, dobře napsaný scénář a skvěle natočený. Ve filmu je několik různých příběhů, které se svým způsobem prolínají, ke všemu se dostáváte postupně. A i když střih za scénami je docela častý a najednou se objevíte někde jinde, nevadí to. Protože už od začátku je vám jasné, kdo ke komu patří, co kdo dělá apod. Jediné, co bych tomu vytkla je konec, který je až příliš useknutý a uspěchaný. Za mě tam toho nebylo hodně vysvětleno, ale Altman to zřejmě chtěl nechat na představivosti diváka. (11.05.2020)

Niekde som v súvislosti s týmto filmom čítal (parafrázujem), že jeden z dlhších filmov 20.storočia, ktorý pôsobí ako ten úplne najkratší... Ja len toľko, že AMEN! Ani presne neviem čím to... Roztrieštené príbehy mnohých zdanlivo nesúvisiacich ľudí vo filme odjakživa považujem za čisto matematický kalkul, ktorý je síce presne vymyslený, ale postráda samo o sebe to podstatné filmové orechové - prirodzenú emóciu. Tu to ale kupodivu fakt šlapalo. Asi aj vďaka megahviezdnemu hereckému obsadeniu (toľko zvučných mien v jednom filme neviem či som niekedy videl) a Altmanovej (použijem síce oxymorón, ale na nič trefnejšieho už neprídem) "dynamicky statickej" réžií som ostal prikovaný 3 hodiny iba na vzťahoch a dramatických situáciách. PS: Dieťa náhliace sa do školy rezkým mladíckym šprintom, následne "jemne" zrazené autom, pomaly dezorientované meniace smer svoje cesty (domov), odmietajúce pomoc osoby sediacej za volantom ("Mama mi zakázala nasadať do auta cudzím ľuďom...") vo mne zarezonovalo... ani to neviem popísať... Hádam len doslovne - bolo mi smutno až sa mi chcelo zvracať. (01.07.2013)

Ani nevím proč ale dal jsem Altmanovi ještě jednu šanci a udělal jsem docela dobře. Možná přehnaně dlouhá a některými postavami zbytečně obydlená mozaika, která však ve výsledku má co nabídnout a některé minipříběhy a jejich postavy dokáží zaujmout natolik, aby byl divák zvědavý, jak to jejich trápení nakonec dopadne. Herecké obsazení je vskutku bezkonkurenční a Altmanova režie, mě asi poprvé zaujala...ale "Magnolie" je "Magnolie". (12.02.2012)

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)