Prostřihy

Altman byl prostě ve svém žánru, který vymyslel a přivedl na svět v 70. letech nejlepší, zde to opět potvrdil - po Nashville a Wedding natočil další mistrovský kus - zřejmě poslední svého druhu v jeho filmografii - chcete li vidět to nejlepší z Altmana nebo z žánru, který dovedl k dokonalosti, mrkněte na některý z těchto tří filmů. "Just a perfect day..." - Altman byl dokonalý v demaskování, objektivním pozorování a sarkasmu - byl rozhodně originální a jedinečný a má můj respekt. Zachycoval jen střípky - útržky z života všech možných postav - ale touto metodou dokázal podat dost trefný a sžíravý portrét toho, čemu se říká "člověk" - nevím, co to "člověk" je, ale kdyby se mě na to někdo zeptal, tak bych mu poradil, ať se mrkne na Prostřihy nebo nebo něco podobnýho. Člověk je asi dost podobný tomu, co bylo v tom filmu a vůbec v jeho nejlepších filmech - nechce se tomu věřit, ale lepší než něco popisovat slovy je právě se jen dívat a pozorovat chování těch tvorů, a to právě tento Mistr dovedl brilantně - a nazdar. (23.10.2011)

Kdybych měla jmenovat jeden film, o kterém se dá říct, že je vyloženě o životě, pak je to pro mě jednoznačně tento. Nemám ráda takhle dlouhé filmy ale u Prostřihů je úžasné, že jsem se i přes tak dlouhou stopáž nenudila ani minutu, film se hned od začátku pěkně rozjel a v takovém parádním tempu pokračoval až do konce, navíc všechno tu bylo tak nepředvídatelné. Je to nejen film o životě ale také dost depresivní film plný lidské bolesti, nepochopení a trápení všeho druhu. Film o různorodých lidech, jejichž životní příběhy jsou vzájemně propojené a je to udělané tak dokonale a nenápadně, že vám to nepřijde nijak přehnané. A zároveň je to udělané tak přehledně, že se v mozaice příbězích vůbec nijak neztrácíte. Rozhodně stojí za vidění ale pro každého to asi není. (18.09.2012)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)

Los Angeles plné lidiček, kteří mají k dokonalosti daleko. A když už si o jedné z postav myslím, že narozdíl od ostatních je jen neškodnej trouba, tak mi Altman v závěru nechá klesnout čelist. Prvotřídní herecká sestava je takovým malým „kdo byl kdo“ v americkém nezávislém filmu první poloviny 90. let. Skupinové portréty byly Altmanovou nejsilnější disciplínou a tenhle rozhodně patří k nejlepším ukázkám jeho umění. (03.06.2012)

Pokud si chcete uvědomit, že váš život není zase taková tragédie a máte se vlastně fajn - tak toto je přesně film pro vás. Je tam plno dialogů, plno - až absurdních situací a také hodně amerického prostředí. Altmana znám, tudíž mě jeho tvorba určitým způsobem neubíjí ani nešokuje, ale věřím, že plno lidí s tím obtíže má. Film je nabitý obrovským množstvím známých jmen a je to jedině dobře ;) (16.04.2024)