Prostřihy

Díky za tě, dávno mrtvá kleopatro! Objevilas korelaci mezi názvem filmu a krátkými epizodami, přičemž jsi mi tou odpornou zdrobnělinou "dílko" udělala alespoň dvě jizvy na pumpě od husqvarny! Tak si představte, že již v desáté minutě zíváte kvůli absenci akce či jakékoliv známce obscénnosti. A tak si z nudy vykalkulujete, že jste TEPRVE V 5% toho dílka! Čert vem, že se v 80% procesu zjeví ohanbí DžůLIJÁNY či úchylka filantropa Starka na mladé jehněčí! 55% (01.11.2013)

Spokojnosť, ktorú som očakával po odhalení spôsobu rozprávania či štruktúry filmu, sa dostavila v podstate v plnej miere. Mám rád mozaiku príbehov, ktoré sa navzájom čiastočne prelínajú, lebo to pripomína život z akejsi vtáčej perspektívy a jeho kauzalitu. Altman tu predstavil mnoho postáv a situácií. Niektoré boli veľmi vydarené, niektoré menej. Objektívne teda film skôr na 4 hviezdičky, priklonil som sa ale k piatim na základe možnosti, že ide o podnet pre vznik ďalších podobne natočených filmov, ktoré sú pre mňa srdcovkami, ako napríklad: The Ice Storm, Magnolia alebo Crash. A to už je veľká vec. (22.11.2013)

Ocenění: Filmový festival v Benátkách - Zlatý lev, cena pro celý herecký ansámbl Independent Spirit Awards - režie, scénář Zlatý globus - cena pro herecký ansámbl Boston Society of Film Critics Awards - scénář. ....Scénář : Robert Altman a Frank Barhydt. Kamera : Walt Lloyd. Neštěstí je všude kolem nás...... (22.05.2011)

Čo sa mňa týka, tak jednoznačne ide o najlepší Altmanov film. Doteraz som si s ním akosi nerozumel, no pri tomto snímku som sedel ako hypnotizovaný s pohľadom upretým na veľkolepý cirkus rozmanitých životných situácií a bohaté spektrum ľudských charakterov i s ich konaním a všetkými dôsledkami. Škoda, že sa tie jednotlivé príbehy neuzavreli do niečoho zmysluplnejšieho, napr. niečo ako pri Magnólii (1999). Aj tak však ide o vynikajúcu záležitosť, pretože tie všetky príbehové čriepky a životné situácie stáli za každú jednu minútu tej dlhej, predlhej stopáže. Silný nadpriemer. 85/100 (11.09.2017)

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)