Prostřihy

Koláž mikropříběhů spojených bolestí. Intrimně, ale zároveň s mrazivou nenuceností vyprávěný příběh života, kdy se v jediném okamžiku náš všední den může změnit v naprostou noční můru.  Korunováno nepříjemně skvělými hereckými výkony, křik Andie MacDowell mi pronikl až do morku kostí,  zamrazil cynismus Freda Warda či proradnost Tima Robbinse a jako vždy okouzlila inteligentní krása Madeleine Stowe.  Všech citových úderů na solar se mi pak od Altmana dostalo zcela bez patosu, ale s nezvratností a krutostí, jakou dokáže připravit právě a jen život. De facto pravdivé strhávání lidských masek bez moralistického poučování či kreslených srdíček na okraj. Upřímné, bolestivé, očistné a především lidské. Pět. (08.12.2022)

Vítejte v nelítostné tříhodinové sondě do jednoho z nejhorších druhů pozemského pekla, zvaného "manželský a rodinný život běžného, průměrného, středostavovského člověka". Rozsáhlá sbírka filmových postav většinou připomíná přehlídku osazenstva malé farmářské ZOO (husy, krávy, slepice, ovce, volové, svině a sem tam i nějaká ta hnida a filcka). Ale obsazení je hvězdné a některé postavy jsou i víceméně sympatické, nebo vzbuzující v divákovi aspoň trochu té empatie. A navíc Madeleine ukáže ňadra a Julianne dokonce bobra! Každopádně když jsem kdysi dávno tohohle břitce satirického, scénáristicky geniálního a přitom geniálně jednoduchého Altmana viděl na noční ČT2, toho dne jsem se pevně a definitivně rozhodl, že zbytek života strávím jógou a meditací v nějakém útulném ášramu na úpatí Himálaje, stranou konzumní společnosti většinově zabydlené lidskými typy podobnými těm ve filmu. No, nakonec to tedy se mnou dopadlo úplně jinak. Nicméně film má myslím dodnes schopnost učinit z leckterých, ke stádnímu rodinnému životu bezmyšlenkovitě a pudově směřujících lidí, zapřisáhlé solitairy, misanthropy a eremity. (14.01.2020)

Pokud si chcete uvědomit, že váš život není zase taková tragédie a máte se vlastně fajn - tak toto je přesně film pro vás. Je tam plno dialogů, plno - až absurdních situací a také hodně amerického prostředí. Altmana znám, tudíž mě jeho tvorba určitým způsobem neubíjí ani nešokuje, ale věřím, že plno lidí s tím obtíže má. Film je nabitý obrovským množstvím známých jmen a je to jedině dobře ;) (16.04.2024)

Pro mě nejlepší Altmanův film, kongeniální zpracování krátkých, temně ironických próz Raymonda Carvera. Nejde jen o ty "zkratky-zkraty", jde taky o ty "rychlé střihy". Člověk neví, má-li si dřív trhat vlasy, nebo si zakrývat oči, nebo se stydět, nebo se smát. Jestli je nějaký film ze života, pak tenhle. Ti lidi lžou, jako když tiskne -- vlastně i sami sobě. A nejlepší scéna: když manžel konečně vymámí, po třech letech, z manželky pravdu o její nevěře, neřeší to výpraskem, rozvodem ani scénou, ale jde přpravovat gril, neboť čekají hosty na večeři. Viděl jsem třikrát a za pár let to dám znovu. Věčné. (Ale ne pro každého. Tenhle film žádá aspoň bazální dospělé a vztahové životní zkušenosti. Přístupno 25+) (11.07.2007)

Změť příběhů ze života obyčejných lidí města Los Angeles. Mohly by lehce fungovat jako zápletky k samostatným filmům. Altman je velmi nenápadně spojil dohromady. Naštěstí zde nejsou extrémní prostřihy časových rovin. To by se vzhledem k počtu příběhů asi nedalo vůbec sledovat. Takhle při pozorném sledování divák ani nemá problém orientovat se v prostřizích mezi jednotlivými epizodami. Tyto epizody nemají začátek ani konec. Najednou se prostě ocitnete u někoho doma nebo na ulici, přičemž pochopíte, jak daný člověk nebo rodina žije, načež se přesunete dál a tak je to stále dokola. Tříhodinová stopáž uteče jak nic, ačkoli se nic epického neodehrálo. Přesto na konci filmu cítíte, že jste právě viděli něco neobyčejného, něco co dokázalo rozšířit povědomí o světě, ve kterém žijeme. 77% (01.04.2012)