Mikuláš a Alexandra

Film je sice hodně dlouhý, ale má jedno velké plus, je snaží se být nestranný a vykládat osudy zatím posledního cara vši Rusi neutrálně. Menším plusem je výběr herců a jejich podobnost s historickými postavami. Rovněž plusem je výprava - kostýmy a interiéry. Jedna z sympatických postav mi přišel námořník hraný Ianem Holmem alias Bilbem Pytlíkem. Toto je film pro milovníky historie a dlouhé opravdu dlouhé večery (popřípadě několik večerů). (02.04.2021)

Doktoru Živagovi se film samozřejmě nevyrovná, ale není špatný. Soustředí se na osudy slabého cara Mikuláše II. a jeho Rusy nenáviděné německé manželky Alexandry. Car dělá spoustu chyb, hlavně vede mnoho válek, v nichž umírají Rusové. Ignoruje rady dobrých rádců, aby dělal něco pro lid a přestal zbytečně utrácet lidské životy. Carevna se od doby narození syna Alexeje stará hlavně o něho, protože je nemocný. A věří každému, kdo jí slibuje jeho zdraví. Hlavně Rasputinovi. Události spějí k tragickému konci. (15.10.2017)

Trojhodinová hodina dejepisu. Ale nie ako trojhodinová nudná prednáška v aule, skôr niečo v hesle škola hrou. V Rusku to bolo a stále je rovnako. Najskôr vojna s Japonskom o Kóreu, potom prvá svetová vojna a nakoniec vojna občianska. To iba v rámci tohto filmu. Scenár si nerobí ilúzie z Rasputina, ale snaží sa vzbudiť v rámci možností v divákovi sympatie k Mikulášovi, i keď by si ich toľko nezaslúžil. Sedem miliónov mŕtvych a sem tam nejaký masaker, o ktorom možno vedel, možno nevedel, dávalo podnet k túžbe po zmene. Ale ako to už býva, stále sa presúvalo iba z blata do kaluže. Až dodnes a zrejme na veky vekov. Film má spád, je príťažlivý, je potom škoda, že v poslednej fáze po odchode na Sibír sa začne trochu vliecť. Finále poznáme všetci a i keď nám nemusí byť ľúto bývalého cára, tých ostatných áno. Je mi spätne ľúto, že som nezaregistroval Jeremyho Bretta. (25.09.2016)

Pěkně udělaný film, i když přiznávám, že jsem skoro celou promítací dobu myslel na to, zda je vhodné, správné, oprávněné, atd. točit takové filmy. Fassbinderovi stačilo na popis berlinského mužika Franze Biberkopfa 910 minut. Schaffner zvládl ruského cara za 162 minuty. A jak? Ploše, povrchně, zjednodušeně, a přitom vlezle, namlouvavě, manipulativně, indoktrinačně. A přitom všechno vypadá jako All Right, data a místa sedí! Nesedí však to, co se nedá zachytit daty! A tak si myslím, že než takhle, by se tento film neměl natočit vůbec. Angloameričani by asi vůbec neměli pojednávat ruské artefakty (Wikipedie: Artefakt ve výtvarném umění je smyslově konkrétní výtvor, u kterého je termínem zdůrazňován vedle záměrnosti prvek uměleckosti). Pozn.: Co si myslet o scéně, při níž si car s ministrem nalejí malou vodku a křičí přitom: "do dna" - No a postava Rasputina? To se autoři nejspíš inspirovali skupinou Boney M: "He ruled the Russian land and never mind the czar / But the cassock he danced really wunderbar / In all affairs of state he was the man to please/ But he was real great when he had a girl to squeeze... (25.09.2016)

,,POVIEM TI NIEČO INTÍMNE." ,,NA VEREJNOSTI?" __ Keď mi tento film pred rokmi v TV utiekol a videl som len jeho záver, bolo to z prozaického dôvodu, že jeho názov príliš veľavravný nie je a nad obsahom témy môže zaváhať aj zainteresovaný divák. Pravda je tiež tá, že vo svojej podstate viac než panovnícka love story sa tu servírujú skôr osudové roky Romanovcov až po ich trpký koniec. V dobe kedy už boli historické veľkoprodukcie dávno za zenitom vytvoril Schaffner dielo, ktoré v ničom nezaostáva za svojimi predchodcami z liet minulých a vo všetkej paráde vystavuje na obdiv svoju nákladnú výpravu, honosné kostýmy, hudbu s radom impozantných pasáží, to všetko korunované Prestávkou (Intermission) v najlepšom možnom momente. Veľkosť formy tu zakrýva menšiu mieru invencie a odpoveď na otázku, či by nešlo pootočiť uhoľ pohľadu na tento príbeh na úkor niektorých vedľajších a do značnej miery zbytočných postáv (Lenin, Stalin /vtedy snáď ešte Džugašvili?/, nejaký ťažko skúšaný revolucionár...) tvoriacich skôr akési pozlátko pre širšie epické rozprávanie. Na druhej strane však oceňujem výber hercov a prípadnú prácu maskérov. Ako už poznamenali niektorí predo mnou, pomerne neznámy Michael Jayston je skutočnému Mikulášovi II. mimoriadne podobný, postupne na seba upriamuje stále väčšiu pozornosť a odsúva na druhú koľaj, síce na Oscara nominovanú, predsa však neveľmi výraznú Janet Suzman, ktorá ku koncu už prakticky nemá čo hrať. Bezcitný, surový záver kontrastuje s dovtedy vytváranými sympatiami k postavám celej rodiny a osobne som cítil rozhorčenie nad neopodstatnenou zbytočnosťou tohto barbarského činu. A tomu všetkému nie je ani 100 rokov... (93. hodnotenie, 8. komentár k filmu) (17.07.2013)