Kroužek sebevrahů

Rozhodne to nemožno vnímať ako bohapustú vyvražďovačku. Tento film je veľmi sugestívny najmä svojim spracovaním, i za 17" monitorom som mal pocit, že SOM na tej stanici a že SOM na tej streche. Tieto scény sú natočené takým polodokumentárnym štýlom a v tom je sila ich sugestívnosti. Každopádne ide o vynikajúci neobvyklý širokospektrálny (thriller, horror, filozofická a sociálna výpoveď) thriller (podľa mňa i na Japoncov), či už námetom alebo spracovaním, ktorý je potrebné vidieť. Podľa mňa tento film možno úplne chápe len režisér a scenárista....a ja asi prestanem počúvať J-Pop. :-) 9/10 (10.05.2005)

Asijské filmy obecně nemusím, prostě mi něčím nesedí. Tohle je další z řady takových. Jediné slovo co mne napadá je DIVNÝ. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Suicide Club má svůj feeling, chvílema je i úsměvný, jenže hned v zápětí se zvrhne v pořádnou psychárnu. Vidět padesát rozesmátých japonek ve školních sukýnkách jak se chytí za ruce a skočí pod vlak tomu říkám psycho. Nebo když se najednou a spontánně pár spolužáků rozhodne zaplachtit si ze střechy školy, stylem jakoby se jednalo o nějaké přestávkové rozptýlení... Jenže tahle scéna mi přišla totálně nereálná. Celkem zajímavý a působivý film, ale stejně mi nepasoval. (06.01.2008)

Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl. (10.03.2007)

Tak tenhle film se mě opravdu dotknul. Jasně, určitě se najdou lidi, kteří budou Suicide clubu vyčítat jeho nezvyklý námět nebo nepřiměřenou brutalitu. Jenomže, i když se to snažíme všemožně skrývat, smrt, i ta vlastním zapříčiněním, krev a nebo násilí zkrátka k lidskému životu patří a právě díky nim působí Suicide klub tak neuvěřitelně syrově a sugestivně. Když v dnešní kozumní době, kdy cena lidského života pro člověka neustále roste a lidská sebestřednost, zpohodlnělost a sebeadorace nezná rozumné meze, vidíte partu školáků, jak se bez většího rozmyslu a bez jakýchkoliv rozpaků rozhodnou skočit ze střechy a kolektivně ukončit svůj nadějně rozjetý život, otevře vám to opravdu díru do hlavy. I když ale dávám plný počet, čistá pětka to není a to ze dvou důvodů. První z nich je podivný zjev Genesis, který, ačkoliv jeho zařazení do příběhu chápu, působí ve filmu jako pěst na oko a mystický příběh zbytečně tahá někam uplně jinam a druhý důvod je absolutně neuspokojující konec, který by strašně moc chtěl působit jako nový Kruh nebo něco podobného, ale jde přitom jenom o velké nafouklé nic. (15.08.2007)

Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. (29.05.2013)