Kroužek sebevrahů

Právě jsem viděl Suicide circle a zanechal ve mně stejně smíšené pocity jako nedávno Bloody aria. Hodně mi v názoru pomohlo zjištění, že jde o adaptaci komixu, protože do té doby jsem netušil, jestli si ze mě dělají prdel, nebo to myslí vážně. A pokud jsem to správně pochopil, tak v textu písničky pod závěrečnými titulky je zdůvodnění existence filmu. Citace písničky: "Já vím, bylo to strašidelné, ale snad vás to i trochu pobavilo. A možná vám to otevřelo oči a budete teď víc naslouchat druhým, ať je to kdokoliv." Dávám za tři, protože jsem nerozhodný mezi znechucením a pobavením. (15.04.2007)

K mým velkým handicapům patří, že od filmu požaduji, aby byl o něčem, měl smysl nebo alespoň děj. Film, který prakticky postrádá dějovou linii, plný nesmyslných... keců - ještě bychom je mohli nazvat pseudofilozofickými bláboly -, jehož vrcholem je hudební číslo homosexuálního metrosexuála, film, jenž se snaží co nejnechutněji zobrazovat absurdní události, kde mrtvoly vybuchují, lidé se teleportují a kde suma IQ všech postav nepřesáhne 1000, takový film nejen není filmem pro mě, ale hlavně by nikdy neměl vzniknout. (29.03.2008)

Stačia tie správne slová a človek, ochotný im uveriť.... Začiatok bol vynikajúci - atmosferický, šokujúci a nepredvídateľný. Začína sa to skokom 54 školáčok pod vlak, scénka, kde som do poslednej chvíle neveril, že to tie dievčatá urobia. Podobná situácia nastala so študentami na streche, kde len tak niekto šplechol, že poďme sa zabiť a hups..... Skrátka, lepší začiatok som si ani nemohol želať. Neskôr film stráca ako na atmosfére, tak aj na nepredvídateľnosti, nahradí to však pomerne zaujímavý, filozoficky ladený príbeh a rozpletanie záhadných okolností samovrážd. Samotné rozuzlenie mi však akosi nesadlo, pripadalo mi dosť odstrihnuté od reality a minulo sa u mňa účinkom, obsahovo aj emočne. 70/100 (07.08.2014)

Prvních šedesát minut celkem fajn, ale pak se z toho stala taková volovina, že mít to ještě o půl hoďky víc, padám ze tří na dvě. A školních uniforem si tam člověk taky moc neužije, ačkoli jsem z plakátů a dalších věcí tak nějak nabrala dojem, že se to tam jima bude doslova hemžit. Koike ukrytá hluboko ve mně je spokojená jen na půl cesty, aneb papoušek zůstal nezúčastněně ve výstřihu. 50% (04.07.2013)

Japonské dny lumíků… Kriminální drama s hororovými prvky, co se nenuceně přehoupne do lehce muzikálového mindfucku beroucího si na paškál pubertální zbožňování idolů, komunikační sílu internetu a hlavně tradiční Nippon důvod k dobrovolnému odchodu ze světa - nedostatek sebeúcty. Ubrat plyn v úsměvných gore efektech, symbolice a jinotajích, naslouchalo by se asi mimoasijskému divákovi lépe, nicméně pak by to už nebylo to pravé Shionovo Sono japonské společnosti.. To já mám k sobě dobrý vztah - kdykoliv slyším Justina Biebera, mám nutkaní hodit pod vlak jeho, nikoliv sebe.. (18.09.2012)