Herečka tisíciletí

Úžasná narativní hra jednoho z nejlepších japonských režisérů, tak inherentně filmová, že ji snad ani nejde popsat pouhám textem. Využívá možností média tak do hloubky, že by se tu mohl inspirovat jak Christopher Nolan, tak David Lynch. Srdceryvné vyprávění o neutuchající lásce a o důležitosti cesty za svými sny, se tu spojuje se surealisticky dokumentárním zachycováním života herečky a japonských dějin a filmů probíhajících kolem ní, a k tomu i subtilním vyznáním lásky ke kinematografii jako takové, ne nepodobné italské klasice Cinema Paradiso. Volný proud impresí z osobního vyprávění postav protéká do obrazů z historie, a scény z dlouhého života stárnoucí paní se prolínají bezešvými střihy s událostmi o mnoho let později stejně přirozeně, jako se přechází z filmů které točila do reality kterou žila, až se to vše stává jedním, volně překračujíce hranice času i prostoru podobně jako při každém zastřeném vzpomínání a snění. Millennium Actress je jako výprava do cizí hlavy, na jejímž konci katarzně a bez dechu vyjdeme z hlavy naší vlastní. 9/10 (21.01.2018)

Veľmi pekná popkultúrna historická romanca s presahom až do sci-fi, ktorá na pozadí kariéry a osudovej lásky jednej "zabudnutej hviezdy" podáva skratkovite históriu Japonska a japonskej kinematografie, a to brilantne, pohybujúc sa bez problémov vo viacerých časových rovinách, ktoré sa aj vtipne prelínajú. Hviezdna herečka je celý život hnaná túžbou stretnúť tajomného muža, ktorý jej daroval "kľúč od toho najdôležitejšieho" a do ktorého sa beznádejne zamilovala. No táto silná motivácia sa nakoniec ukáže ako naháňanie sa za fantómom. Ale tak, ako znejú posledné slová filmu, platí že "Nakoniec, je to vlastne honba za Ním, ktorú naozaj milujem". Pre mňa bola príjemným prekvapením hudobná stránka filmu (Susumu Hirasawa - pre niekoho možno príliš eklektické spojenie elektropopu a historického príbehu, ale pre mňa dokonalé), niektoré výborne zostrihané pasáže ma doslova "rozošťastňovali" :) . Žiaľ, napriek všetkým pozitívam, nestrhlo ma to až tak, aby som hodnotil viac ako 75-80%, a starší "Perfect Blue" sa mi od Kona páčil viac (aj keď to bol úplne iný žáner) .... každopádne, nenechajte sa odradiť - je to príjemný zážitok (17.01.2012)

Vzpomínání na jeden život mladé slečny Chiyoko, která stále čekala. Čekala tak dlouho, až promarnila život, ale milovala až do posledního dechu. Krásná pocta starým filmům a návrat do jejího mládí skrz vyprávění jedné staré a slavné herečky. Dostává se vzpomínkami znovu před kameru a i její velký fanoušek. Noří se do toho tak intenzivně, že se smaže rozdíl mezi realitou a vzpomínkou. Prožívají to znovu až do hořkého konce. Moc se mi líbila iluze filmové kamery v některých scénách a hlas staré verze Chiyoko (tuším Miyoko Shôji) - doslova se ten hlas mazlil s mými ušisky. Režisér klenotu, Perfect Blue, se nezapře a i tento jeho počin je silný a smutný zážitek. (15.10.2013)

Lahůdkové ohlédnutí za japonskou kinematografií 20. století v pěkně lidsky podaném příběhu o tom nejdůležitějším, co lidi žene dál. Skvělá kamera, jestli se to tak dá nazvat u animovaného filmu... Výborný vizuál reflektující látku a vyvíjející se v průběhu vyprávění. Funkční a děj posouvající hudba. Tohle byl opravdu můj šálek kávy. Intenzivní. (28.08.2012)

Krásný příběh, ale na mne až příliš sentimentální. Chápu, že občas se někdo potřebuje skrz umění vyzpovídat ze svého nekonečného obdivu k někomu jinému a mám ten pocit, že pan Kon v postavě Genya jakýmsi způsobem vyobrazuje sebe samého, a nemohu vytknout nic nápadu vyobrazit takové emoce ve filmu, který je naplněn nostalgií, láskou, smutkem a beznadějí. Ale zřejmě jsem se na film dívala ve špatném období svého života, protože mě neustálá vyznání lásky Genya i slepé hledání Chiyoko po chvíli začalo nudit. (01.08.2008)