Herečka tisíciletí

Z trojice filmov, ktore som od Satoshiho Kona videl, jednoznacne ten najlepsi. Pribeh lasky dievcata k zahadnemu muzovi odohravajuci sa na pozadi vojny a historie japonskej kinematografie v sebe ukriva mnoho odkazov na japonske klasiky (godzilla, Krvavy tron), ale aj mnoho pravdy o tom, ako to s japonskym filmom po druhej svetovej vojne bolo. Animacia a hudba je prenadherna a striedanie casovych rovin/skutocnosti/snov je kuzelne a vdaka vedlajsim postavam dvoch filmarov, ktori hlavnu postavu sprevadzaju s kamerou celou cestou jej snoveho dobrodruzstva, je film aj prijemne vtipny. Nadhera. (10/10) (03.05.2008)

Předčasně zesnulý Satoši Kon se před svou smrtí v roce 2010 ve věku 46 let zapsal do historie anime i přesto, že stihl realizovat pouze čtyři celovečerní filmy + dva seriály. Mezi jeho nejvíce chválená díla patří kromě jeho posledního filmu Paprika především Herečka tisíciletí. I zde Kon projevil osobitý rukopis a vysloužil si pověst jednoho z nejvýraznějších japonských tvůrců, kdy jen zamrzí, že Kon v následujících letech svůj talent již nevyužije.   Herečka tisíciletí je milostným dopisem japonské kinematografii (pochopitelně dojde na původní Godzillu), především ovšem servíruje skutečně silný emocionální příběh. Kon naprosto vytěžil potenciál animovaného filmu a dokázal, že v Japonsku tvůrci animovaných filmů dokáží předvést ještě zajímavější věci než v případě většiny animovaných filmů. Herečka tisíciletí je z mnoha důvodů jednoduše oslnivou záležitostí, kdy Kon s filmovou řečí předvádí naprosto ohromující věci.   Celé je to navíc skutečně dojemné. Včetně naprosto silného emocionálního finále, které dává ústřední romantické zápletce naprosto výtečnou tečku. Nejde ovšem o závěr z klasické romance, i v tomhle ohledu Kon dokáže skutečně překvapit. Jeho scénář, který sepsal společně se Sadajukim Muraiem těží z povolání hlavní hrdinky, jejího dokumentárního štábu a v podstatě surreálně vypraví příběh v příběhu. Výtečná záležitost.   Při vší té chvále se nesmí opomenout ani vynikající soundtrack Susumua Hirasawy, vtahující obrazové hrátky, precizní střihová práce a po hodině velmi průhledná a příjemná Konova poetika. Bez přehánění jeden z vrcholů japonského anime, Kon již na něj bohužel ovšem nikdy nezaváže. I přes tento fakt se ovšem stal Kon v oblasti japonského anime stejnou legendou jako takový Hajao Mijazaki. A to mu těch filmů stačilo o poznání méně..... (07.09.2021)

Úžasná narativní hra jednoho z nejlepších japonských režisérů, tak inherentně filmová, že ji snad ani nejde popsat pouhám textem. Využívá možností média tak do hloubky, že by se tu mohl inspirovat jak Christopher Nolan, tak David Lynch. Srdceryvné vyprávění o neutuchající lásce a o důležitosti cesty za svými sny, se tu spojuje se surealisticky dokumentárním zachycováním života herečky a japonských dějin a filmů probíhajících kolem ní, a k tomu i subtilním vyznáním lásky ke kinematografii jako takové, ne nepodobné italské klasice Cinema Paradiso. Volný proud impresí z osobního vyprávění postav protéká do obrazů z historie, a scény z dlouhého života stárnoucí paní se prolínají bezešvými střihy s událostmi o mnoho let později stejně přirozeně, jako se přechází z filmů které točila do reality kterou žila, až se to vše stává jedním, volně překračujíce hranice času i prostoru podobně jako při každém zastřeném vzpomínání a snění. Millennium Actress je jako výprava do cizí hlavy, na jejímž konci katarzně a bez dechu vyjdeme z hlavy naší vlastní. 9/10 (21.01.2018)

Já nějak nevím co napsat, možná je to blížící se hodinou duchů a možná tím, co jsem teď viděla. Satoshi věděl jak pohladit a uměl to víc než dobře. I když anime (vlastně animovaný film jako takový) není zrovna moje miso polívka, tak u Satoshiho zapomínám, že nekoukám na živé herce. Moje romantické já se tetelilo blahem a doufá, že se mu bude něco stejně krásnýho zdát. (16.03.2012)

Dějově by to mohl být klasický sentimentální snímek, stará herečka vypráví v natáčeném interwiev svůj životní příběh a příběh své osudové lásky. Ale to zpracování je vše jiné, jen ne klasické. Režisér s kameramanem vstupují přímo do vzpomínek, které jakoby filmují, ty se stejně tak plynule a tematicky prolínají s hereččinými filmy, některá místa obsahují i dvojitou retrospektivu a vše se asi nejvíce podobá jakési koláži. Přestože jsem se úplně neztotožnil s tímto režisérovým pojetím a myslím si, že určité zjednodušení by citový zážitek spíše umocnilo, pokud věříte v osudovou lásku, určitě si nenechte tenhle film ujít. Její hledání je tam zachyceno nádherně. (17.01.2006)