Herečka tisíciletí

Po niekolkych rokoch sa Satoshi Kon vratil k teme z debutu Perfect Blue, k filmu vo filme, k herecke v hlavnej ulohe, akurat na rozdiel od psycho thrilleru ebutu tentoraz ide o dokumentarny film miesany s melodramou cistej lasky. Opat netypicka tema na anime film, opat presahovanie reality fantaziou. Opat Satoshi Kon, nazajujimavejsi anime tvorca poslednych dob. (23.04.2007)

Krásný příběh, ale na mne až příliš sentimentální. Chápu, že občas se někdo potřebuje skrz umění vyzpovídat ze svého nekonečného obdivu k někomu jinému a mám ten pocit, že pan Kon v postavě Genya jakýmsi způsobem vyobrazuje sebe samého, a nemohu vytknout nic nápadu vyobrazit takové emoce ve filmu, který je naplněn nostalgií, láskou, smutkem a beznadějí. Ale zřejmě jsem se na film dívala ve špatném období svého života, protože mě neustálá vyznání lásky Genya i slepé hledání Chiyoko po chvíli začalo nudit. (01.08.2008)

Moje vůbec první setkání s prací Satoshi Kona a i když jsem veskrze dopředu věděl, co od Millenium actress čekat, přesto mě dokázala okouzlit. Netradičním zpracování tradičního příběhu působí neskuteně přirozeně a originálně a doslova vás společně s filmaři vtáhne do děje, který je jakýmsi prolínáním mezi hereččiným osobním a filmovým životem. Společně s ní prožíváte znovu její zážitkově bohatý, ale veskrze smutný příběh a jeho konec vám pomalu nažene slzy do očí. Stějně jako ostatním mi ale bohužel příliš nesedla Konova osobitá animace postav (zvlášť hereččin nos a piha mě budou ještě dlouho strašit ve snech, i když na druhou stranu bez nich bychom ji ve filmu asi těžko rozeznávali), která je bohužel zvlášť díky použití nevhodných barev zbytečně studená a odměřená. (27.06.2007)

Vynikajúci nápad a scenár. Vady na kráse sú čisto subjektívneho charakteru. Za prvé by som si film oveľa radšej pozrel v hranej podobe, najmä aranžovanie scén z filmov rôznych žánrov by bola tá pravá pastva pre oči. No a za druhé tá melodramatičnosť nefungovala na konci a niekedy aj v priebehu deja tak, ako sme z našich "západných filmov" zvyknutí a tým pádom sa na konci nerozplačeme. A to by sme sa sakra mali. Ale to je myslím viac spôsobené tým, že sa nejedná o hraný film. Častokrát nechápeme, v akej rovine sa nachádzame, ale táto neistota je podľa mňa niečím, čo filmu veľmi pomáha. Na pozadí príbehu dievčaťa sledujeme aj takú malú kroniku japonských (krvavých) dejín minulého storočia, čo film aj diváka obohacuje ešte viac. (22.04.2015)

Tenhle film se mi hodnotí těžko, od režiséra jsem viděl již Papriku a ta se mi moc líbila. U nás doma máme dvě konstrukce s poličkami jednu dřevěnou: má čtyři poličky vyrobené každá ze tří latěk, dřevo nejspíše borovice, drží jí čtyři vertikální laťky se zářezy, ve kterých jsou už další prkénka, která drží poličkové laťky. Máme jí už léta, znám každičkou spáru i ty nejmenší suky. Miluji její žlutou barvu laku. A druhou železnou: má též čtyři poličky, na téhle miluji její konstrukci, která kasně značí mozek a jeho přímočarost. Tahle konstrukce nebyla vyrobena srdcem, ale hlavou. Hlavou, která je sídlem lidského rozumu. Její nerezová ocel dokáže překonat věky. Má jen jedinou chybu, její hrany jsou ostrné. Nevím úplně přesně, která konstrukce je který film. Nejspíš Paprika bude ocelová, jí jsem dal ***** rozumem, za její promyšlenost, přímočarost a ostrost. Potom by byla Sennen joyu dřevěná, viděl jsem v ní hodně nedokonalosti, ale mé srdce mi zabránilo tomu cokoliv ubrat. Obě ač se zná, že nemají nic spoločného, mají společné jedno: vždy na ně budu sentimentálně vzpomínat. (27.07.2013)