Blood: The Last Vampire
Obsahy(1)
Píše se rok 1966. Saya je poslední žijící členkou rodu původních upírů a díky jejím schopnostem pracuje pro tajnou americkou armádní složku, která se zabývá likvidací démonů. V přestrojení je vyslána na střední školu v Yokotě, kde má za úkol lokalizovat a následně zabít skupinu nestvůr, které mají na svědomí několik vražd zdejších obyvatel... (-Ravee-)
(více)Recenze (67)
Nevýhodou tohoto snímečku je několik dost podstatných věcí. Především do očí bijící skutečnost, že film prakticky nemá žádnej začátek, jako bych seděl na promítačce a probudil se ve 40% filmu. Celý děj se opírá o základy, o kterých prakticky nic nevíme a ani závěr nám nic neosvětlí, kde se vzala jedna z prvních lovkyň upírů a kde se vzali samotní upíři. Kde se děj odehrává, jakou souvislost mají postavy atd atd...Další nevýhodou je animace. Po úvodních titulkách jsem měl pocit, že to bude něco na způsob Appleseed, ale kdepak. Perfektní animačku vystřídala poněkud zastaralejší. Ale i to bych překousl( až na to počáteční navnadění). "Role" učitelky mi přišla děsná a diváka jenom doslova obtěžovala. Je to obrovská škoda, čekal jsem větší zážitek, poněvadž jde přece jenom o japonský animovaný snímek a kucí se s tím většinou umí poprat. Tentokrát to ale nevyšlo 30% ()
Poslední dobou mám docela štěstí na dobré animované příběhy, které mají skvělou, hororovou atmosféru. „Blood: The Last Vampire“ je krásnou ukázkou toho, že horor je možné natočit v animované podobě. Má to výbornou atmosféru a také příběh není špatný. Tohle je něco, co by se dobře vyjímalo v nějaké delší sérii, což nakonec také vedlo ke spin-offům, které „Blood měl. ()
Mladá dívka přijíždí na americkou základnu, aby odstranila pachatele jednoho trestného činu... a to monstra vraždícího nebohé lidi. Už je to nějaká doba, co jsem viděl seriál, ale co si vzpomínám, tak tan měl alespoň nějakou zápletku. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí stejnojmený hraný film. Děj ale není až tolik na škodu, protože super atmosféra a akce jej bohatě napravují. Horším problémem jsou pro mě dvě velezrady. První v podání dvojjazyčnosti. Neříkám, že by američané neuměli dabovat, ale zde je mezi japonštinou a angličtinou přišerný kvalitativní rozdíl. Navíc ze začátku absolutně nevíte, která stopa jazyková stopa je správná, či jestli je film i s původním zněním. Ta nejhorší věc je pak vzhled Sayi. Nevím co komu provedla, že s ní udělali tohle... prostě vypadá jako po prudké alergické reakci na píchnutí včelou do rtů, což vysvětluje i ten pernamentně nakrknutej výraz v obličeji. Naštěstí v hraném filmu bude hrát herečka, co se pro tuto roli tááák hodí. ()
Blood: The Last Vampire je velmi krátký. Měl jsem pocit, jako by někdo vzal film a ořezal ho o začátek a konec. Děj je vytržen z nějakého širšího kontextu. Prostě nebyl čas na psychologii postav. Animace je nádherná. Hlavně ta v závěrečných titulcích. Pět let po tomhle snímku vznikl seriál Blood+, který na Blood: The Last Vampire, navazuje. Doporučuji se na film podívat společně se seriálem. Podle mě ani moc nezáleží na pořadí. Já viděl film dlouho před seriálem a pak po seriálu. Určitě v době vzniku filmu nebyl seriál plánovaný, protože se v něm najde pár odlišností, ale určitě stojí za shlédnutí. ()
Musím se přiznat, že nejsem velký fanda vampire témat, ale když se hned v začátečních titulcích objevil titulek o kooperaci s Mamoru Oshiim, byl jsem uveden v očekávání a v napětí něčeho většího. Příběh je na 48minut dobrý, ani vampire téma mi příliš nevadilo, drží se jistých pravidel, nastoluje jisté otázky (furt dokola...), jen jsem nepochopil, pokud byla "Sayo" onen The Last Vampire, japato se potom mohla prohánět po ulicích i ve dne...? (takže zas tak furt ne:) ) No ale vrátil bych se zpět k Oshiimu, protože se mi na tomto filmu velmi líbila vizuální stránka, která je jako okopírovaná z oshiova Ghost in the shell 2 - Innocence... Pozdaí jakoby děláno počítačem, kdežto postavy kreslené ručně... tudíž pozadí působící velmi plasticky a postavy velmi ploše, a když na to soustředím svůj pohled, jedno s druhým mi nějak nejde skloubit, ale přesto vždy nakonec jsem natolik zaměstán dějem, že si na tuto řekněme anomálii oko nakonec zvykne a vizuálně je ohromeno... další podoba s Innocence byla v barevnosti, hře světla a stínu... celkově mi to strašně připomínalo práci Mamoru Oshiiho. ()
Galerie (15)
Photo © Production I.G.
Reklama