Šinseiki Evangelion

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)

Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. (21.08.2014)

Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy, na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou. (31.12.2019)

Prvá polovica dobrá, aj keď trochu schématicka. Všetko sa to rozbehne tak od 12 dielu. Postupne sa dostávame už aj dovtedy výborne prepracovaným postavám úplne pod kožu (takéto prekreslenie postáv som doteraz nikde nevidel), odhaľujeme ich traumy, psychózy, radosti... V druhej polke film začína postupne riešit filozofické otázky a pre mňa osobne hlavne kvôli tomuto vysoko prečnieva nad všetky ostatne anime serialy co som mal možnost vidieť. Filmu vyčítam iba dve veci- prefilozofovaný posledný diel (to čo režisér predviedol je vážne psycho) a niektoré nedokončené dejové línie z prvej polky. Aj tak ale jasných 10/10. (11.06.2006)

NGE měla být moje první mecha, kterým jsem se zatím radši vyhýbal, takže má očekávání nebyla zrovna vysoká. Vlastně i soubojů jsem očekával daleko víc a tak mě potěšilo, jak moc se seriál věnuje pocitům pilotů těch obřích biorobotů. Nevím, čím přesně může být seriál kultový, protože toho zase tolik nenabízí. Nejvíce mi vyhovovala pasáž asi tří dílů někde uprostřed, které byly vtipné a dokonce se i nesly v duchu celého seriálu. Za zmínku stojí i "nevídaná" sexuální scéna ze dvacátého dílu, který byl tím posledním dílem, co se mi ještě líbil. Filosofii a psychologii na anime zbožňuji, ale vše má své hranice. Rozhodně není v pořádku, když nahradí dějovou linii a předchozích 24 dílů přijde nazmar. Snad to zachrání film, který je jakousi alternativou konce, jestli se to dá říct. Mít seriál závěr, tak bych ho doporučoval asi všem. Takhle můžu jen studentům psychologie, které škola baví. (17.06.2008)