Reklama

Reklama

VOD (1)

Epizody(26)

Shinji Ikari se patnáct let po Druhém dopadu připojuje k otcově skupině NERV a v boji s Anděli slouží jako jeden z nejmladších pilotů mechů. (Netflix)

Recenze (109)

VanTom 

všechny recenze uživatele

Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

"Man isn´t a god, after all." Nadčasová klasika a jedna z vlajkových lodí anime "i na/pro Západ". Jakkoli se může na první pohled zdát, že je to japonská kaiju variace na knižní Enderovu hru, akorát o dětech pilotující obrovské bioroboty odrážející zlovolný šmejd z vesmíru, tak tomu tak není. Oidipovský komplex, morální šedé zóny, dospívání, biblické motivy, role/zodpovědnost jedince/lidstva, hraní si na Boha, metafyzično, studie deprese... A mnoho dalších velkých témat, která jsou však zpracována skrze symboliku, sofistikovaně a, jako mnoho aspektů NGE, nadčasově a dostatečně volně k interpretaci, aby i po více jak čtvrt století od vzniku vzbuzoval závěr emoce i dohady "co, jak, kdo, proč". Navíc je to seriál, který je tím lepší a osudovější, čím více se blíží cíli. A to již start není vůbec špatný; ba naopak. Není to repetitivní šónen, kde exponenciálně rostou schopnosti protagonistů i antagonistů a finále je v nedohlednu po stovkách dílů. Zde je konec neodvratný a seriál se vyvíjí, nejede se dle jednoho mustru v každé epizodě. Což má za následek, že chtě nechtě, ne každému sednou všechny epizody stejně. Nejsem v tomto výjimkou; speciálně kolem poloviny mám pár neoblíbených epizod. Nejde však o výplňové díly, mlácení prázdné slámy či nahánění stopáže. Čistě o kolizi zvoleného přístupu a mého vkusu. Ostatně žánrově je to neukotvené; od teenagerské komedie přes postapo sci-fi až po existenciální horror. Proto hodnotím seriál (resp. vlastně seriál a závěrečný celovečerní speciál, jelikož jsou vzájemně neoddělitelné) jako celek. Pár mušek se i tak najde. Vyloženě cringe je typicky japonsky devadesátková přestřelená sexualizace čtrnáctiletých dívek, ta rozhodně nadčasová není. Ono to bylo na pováženou již v době vzniku, tuplem pak dnes. A tučňák, který zřejmě měl být roztomilým maskotem seriálu, ale je zcela do počtu a na sílu. Symbolem seriálu i celé jedné éry se staly (polo)andělské EVA kolosy. Ostatně právě se znázorněním (nejen jejich) měřítka seriál nemá problém ani v nejmenším. Nejeden výjev je z fleku hoden zarámování. ()

Reklama

MagsMoses 

všechny recenze uživatele

S tímto anime mám jakýsi "love-hate relationship" a vsadím se, že nejsem jediná, která má po celé sérii tak trochu bordel v hlavě... Jeden z problémů, který nacházím, je způsob, jakým každá epizoda podává nové informace, buduje zápletku, příběh, zkrátka storytelling. I přes ohromnou dávku informací, kterou příběh ustavičně nabízí, máte pocit, že vám něco uniká a posledních pár epizod tomu moc nenahrává. Je poznat, že ke konci série už studiu dochází peníze, ale i přes tento fakt se snaží podat co nejvíce pro rozpletení příběhu, ovšem bez zhlédnutí navazujících filmů jsou vám všechny tyto informace naprosto zbytečné, neb jsou chaotické a nepochopitelné. Možná je to záměrně, ale mně takový způsob vyprávění moc nesedí, zanechává mě velmi ne(u)spokojenou, neboť právě kvůli rozuzlení sleduji díl za dílem, chci přeci vědět, jak to všechno dopadne, napětí s každou epizodou roste a když se vám nabízí konec a vše se má v celé své kráse odhalit, poslední dvě epizody (a hlavně ta poslední) veškeré to napětí ničí, řítí jej do hlubin prázdnoty a přesně s takovým pocitem vás zanechá, pocit prázdnoty, nepokoje, nepochopení. Přemýšlím, možná někteří toto anime zbožňují právě kvůli tomuto pocitu naprostého emočního vyždímání a nepokoje, ale mně tento pocit netěší, spíše rozčiluje. Pokud jste toto anime neviděli, je potřeba na toto myslet, protože jen vy sami si uděláte obrázek, jaký vztah si k této sérii vybudujete. ()

nigga 

všechny recenze uživatele

http://www.youtube.com/watch?v=HZBaP9yWZ-c ....Tomuto apokalyptickému seriálu jsem přišel na chuť asi až po třetím díle, získával si mě sice pomalu, ale o to jistěji a intenzivněji, další díly jsem hltal jak blázen, fakt super...ono je to i tím, že mám rád japonskej manga styl. (yo fellas, ještě můžu hrdě doporučit "Berserk" nebo "Wolf's Rain") 100% ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Nemám rád mecha, Junga, případně jiné psychoanalytické žvásty (nemyslím tím, že celá psychoanalýza je žvást, ale některé její podstatné části) a vlastně nemám rád ani náboženství. Zkuste hádat z čeho je namícháno NGE. Mecha - Což o to, ti obří roboti, to je ještě taková fasádička, přes kterou bych se vcelku snadno přenesl. To další už je horší. Jung a populární obraz psychoanalýzy - Dá se tušit, že jednou z inspirací NGE byly Jungovy "poznatky" o kolektivním nevědomí (někdy podvědomí) atd. Dnešní moderní psychologie (ta vědecká, nikoli ta populární) se však na koncepty kolektivního nevědomí, synchronicity či "repressed memories" dívá velmi často značně skepticky. Normálně bych se o tom moc nerozepisoval, ale o tomto zdroji inspirace se ví a bohužel se na jeho základě vede úvaha typu:"V NGE jsou dokonale psychologicky propracované charaktery, vždyť autor měl tolik načteno o psychologii." Navíc Jung fušoval i do metafyziky, takže se NGE leckdy považuje i za filozoficky hluboké. Dovolím si citaci současného psychologa:"...Jung trval na tom, že tyto poznatky (o kolektivním podvědomí, mytologii a synchronicitě) jsou vědecky podložené. Přitom však nejsou jakýmkoliv smysluplným způsobem testovatelné. Krátce řečeno, nejsou vůbec vědecké, nýbrž pseudovědecké." Má ovšem význam, abych tu tohle psal? Což i já se nebavím upíry a čaroději v jiných dílech bez toho, abych na ně věřil? Ano, bavím, ale tato díla většinou nejsou vnímána jako plná nějakých hlubokých myšlenek, případně ony myšlenky s nadpřirozenem nesouvisí. A to není případ NGE. Uznávám, že možná není úplně fér hodnotit na základě toho, jak je NGE vnímáno ostatními, ale nějak nejsem schopen se od toho odpoutat. Mytologie a práce s jejími symboly - Se symbolikou je vždycky potíž, nikdy nezaručíte, že symboly budou všichni chápat stejně. Je to na ní zároveň hezké i ošklivé. Pokud chci sdělit nějakou konkrétní myšlenku, asi bych měl používání symbolů velice pečlivě vážit. Nemyslím si, že je to případ NGE. V NGE je symbolů, hlavně náboženských (což je zcela v souladu s Jungovými "poznatky" o mytologii), příliš. Příliš symbolů bez nějakých pevných záchytných bodů umožňuje příliš interpretací. Co na tom, že autor oněm symbolům připisuje nějaký význam, divák může připsat jiný. Dokonce je možné, že se začne hovořit o hlubokém mnohovrstevnatém díle. Diváci pak diskutují, co že to chtěl básník vlastně říci, ten se k tomu také ještě kolikrát vyjádří a najednou jsou všichni přesvědčeni, že NGE je plné neuvěřitelně hlubokých myšlenek. Takovouhle hru nemám vůbec v lásce. Skoro bych řekl, že všichni, kteří si to o NGE myslí, trpí kolektivní halucinací, případně touto poruchou. No, to bylo možná trochu moc, tak se jim omlouvám. Ta omluva není ironií. Nicméně si myslím, že lidé, kteří věří v obrovskou hloubku NGE, nejsou tak docela nepodobni těm, kteří věří v proroctví Nostradamova. Hluboké filozofické dílo? - Tady jen malá poznámka. Kdo kdy četl nějakého filozofa, jistě uzná, že filozof, zvláště nějaký moderní, se většinou snaží vyjádřit své myšlenky tak, aby byly interpretovatelné jednoznačně. Nepracuje se symboly, ale s jasně definovanými pojmy. Uznávám, že seriál určitě není k tomu, aby vytvářel filozofický systém, jenom prosím netvrďme, že řeší hluboké filozofické otázky. NGE je maximálně tak vyvolává. Myslím si však, že jiná dílka kinematografie tak činí mnohem lépe. Poslední dva díly - Ty jsou vrcholem ledovce "nakládání se symboly", jejich scénář snad vznikal metodou automatického psaní, s tím, že autor měl velmi zhruba na mysli, k jakému cíli, přes jaké mezistanice, se chce dostat. To není ironie, to myslím vážně. Perfektně to opět zapadá do inspirace psychoanalýzou. Podle psychoanalýzy má automatické psaní poskytnout přístup k podvědomí, k pravému já, případně i nějakým hlubším pravdám. Ovšem podle skeptiků, ke kterým se řadím i já, a zároveň psychologů, ke kterým už se neřadím, je automatické psaní jen o málo víc, než pouťová atrakce, jehož užitečnost ještě tak může spočívat v určitém sebepoznání, případně může sloužit jako jakési zahřívací kolečko před tvůrčím psaním. Odmítám v posledních dvou epizodách hledat jakékoliv poselství. Propracovaná psychologie postav - Ne že by nebyla velká část anime seriálů, kde je psychologie postav mnohem horší, ale IMHO je i několik jiných, kde je lepší. Za všechny budu jmenovat třeba Mugen no Ryvius, .hack//SIGN či Koi Kaze. Navíc si myslím, že tam, kde není jasný příběh a pořádně ani motivace postav, se vlastně ani nedá říci, zda je psychologie postavy hluboká či mělká. Není, tak říkajíc, od čeho se odpíchnout. Tohle samozřejmě platí jen pro některé postavy. Pokud jde o psychologii postav musím souhlasit s Idahem a Mariem. Příběh - Příběh bych jednoduše označil za poněkud zmatečný. To, že jsem ho plně nepochopil, nepovažuji v tomto případě za chybu svou, ale chybu autorů. Taková věc se dá odpustit, když je vykompenzována něčím jiným, jako třeba úžasnou atmosférou Lynchových, ne vždy pochopitelných, filmů. Atmosféra NGE mě však zase tolik nepohltila. Uznávám však, že pár chvilek i delších chvil s hutnou atmosférou se v NGE vyskytuje. Pokud jde o příběh, opět souhlas s Idahem a Mariem. To Nowecki - Drogy jistě mohou přinést spoustu jedinečných zážitků (netvrdím teď zda dobrých či špatných, i když na to mám svůj názor), ale z těchto zážitků lze jen těžko vydolovat nějakou myšlenku. Ještě jsem teda od nikoho na tripu neslyšel jedinou opravdu rozumnou myšlenku, na kterou by člověk nedokázal přijít i v normálním stavu. Dokážu si představit, že drogy mohou umožnit spousty (a někdy i zajímavých) smyslových zážitků, které jinak zažít nelze, ale rozum bych do toho netahal. Epigoni - Bohužel NGE poskytlo inspiraci mnoha různým následovníkům, kteří kopírují mnohé z jeho prvků a postupů. Za všechny budu jmenovat RahXephon a Fafner. Oba seriály mě nechaly chladným. Není to pravda vada NGE a ani to nepromítám do hodnocení. Závěr - Tak jsem na konci a vidím, že tenhle komentář má spousty vad, chjo. Ale nechci ho už prodlužovat. Uteklo už mnoho vody, co jsem NGE viděl, proto se tolik neopírám o konkrétní příklady, scény atd. Kdo ví, třebas se k NGE ještě někdy vrátím a pokusím se ho vstřebat znovu, lépe. Ale zatím se mi vůbec nechce. Dávám 3. Samozřejmě Subjektivně. A můj finální a nejpodstatnější důvod je, že mě to prostě nijak zvlášť nebavilo. P.S.: Doufám, že Idaho i Marius již chápou, že délka jejich komentářů je naprosto v pořádku. () (méně) (více)

Galerie (970)

Zajímavosti (22)

  • Seriál je víťazom "Best TV Animation Award". (Flipper)
  • Autor filmu Hideaki Anno se inspiroval svými depresivními pochody, kterými jednu dobu trpěl. (Andrew_Deer)

Reklama

Reklama