Šinseiki Evangelion

Tento seriál můžete milovat nebo nenávidět, můžete nad ním strávit desítky hodin s lupou a přetáčecím tlačítkem nebo nad ním kroutit hlavou a mávat rukama s nejapnými poznámkami o japonských kravinách, ale na jenom se přece jen musíte shodnout - Neon Genesis Evengelion je legenda, která ve své době naprosto překroutila veškerá očekávání a navždy změnila podobu jak anime, tak celého sci-fi/mecha žánru jak ho známe dnes. A to se mnoha dílům nepodaří. Protože podle všech předpokladů se mělo jednat pouze o další z řady obyčejných mecha-ecchi-harémovek, ve které dobro zvítězí nad zlem, neb nabuchaný hlavní hrdina vždy bez nejmenší námahy překoná veškeré překážky a jeho jedinou slabinou je, že se o blaho ostatních stará až moc - jež by oproti svým četným osmdesátkovým předchůdcům mohlo nabídnout leda tak kvalitnější animaci, což první půlka celkem poctivě splňuje. Proč se zrovna NGE stalo legendou ale dokazuje až v půlce druhé. A klíčem k ní je právě zahodit veškerá očekávání a potřebu vidět děj směřovat tam, kam jste zvyklí a chcete, aby se za každou cenu ubíral, nemluvě o potřebě dostat všechno naservírováno hezky přehledně a srozumitelně na stříbrném podnose. No a postavy jsou pak kapitola sama o sobě. Shinji totiž není hrdina ani žádný ultra klaďas ani nepřemožitelný terminátor ani nemá žádnou osobní vendetu. Už od samého začátku je to prostě jen obyčejný kluk, kterého hodili proti své vůli do rozjetého vlaku a každému je úplně u jedno, jestli hrdinou být chce nebo nechce ("udělej to nebo lidstvo vymře" moc prostoru pro volbu nedává), natožpak jestli svou roli zvládne nebo ne ("Málem umřeš? Masáž srdce, do nemocnice s tebou a zítra jedeme od začátku. Těžké psychologické trauma po poslední misi? Get in the fucking robot, Shinji!"). To samé všemi nenáviděná Asuka. 14-letá namachrovaná a strašně dospělá, otravná, nesnesitelná, ale zároveň velmi lidská Asuka. Ani jeden z nich není a ani NEMÁ být postava napsaná tak, aby ji divák miloval nebo snad dokonce obdivoval. Právě naopak mají být obrazem reality a určitým zrcadlem celému absurdnímu konceptu teenagerů zachraňujících svět (dekonstrukce, chcete-li), aneb co by se asi tak skutečně stalo dětem v jejich postavení, jak fyzicky, tak především psychicky (nevím jak pro ostatní, ale pro mě i v dnešní době závan svěžího vzduchu). Další postavy jako profesionální manipulátorku Misato snad ani netřeba zmiňovat. Prakticky jediný, s kým jsem měla problém, byl ten slizký úchyl Kaji, jehož jediná role v celém příběhu byla sexuálně obtěžovat své kolegyně a zasloužil by si leda tak kastraci, ale naštěstí mi celý zážitek nedokázal pokazit. A stejně tak jsem neměla absolutně žádný problém s formou vyprávění, filozofováním, symbolismy a rychlými střihy (pokud už tady vám to přišlo za hranou, zkuste o dva roky mladší Utenu a pak se vraťte :D). Když to shrnu kolem a kolem, NGE rozhodně není (stejně jako jeho protagonisté) dokonalý seriál. Má spoustu chyb a nedotažených zápletek, zvláštní konec a vyžaduje, aby divák přistoupil na jeho hru, ale i tak jsem si ho užila a ve své době to musela být neuvěřitelná pecka vyrážející dech. Jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala a určitě se vrhnu i na následné filmy. "Congratulations." 8,5/10 (17.07.2021) (méně) (více)