Šinseiki Evangelion

Prvých trinásť dielov mi to prišlo ako generické animé, ktoré má všetky atribúty jeho slávnejších predchodcov alebo nástupcov. Až ku koncu, kedy zápletka začala nadobúdať jasnejšie tvary, som si začal uvedomovať, že sa jedná o ďalšie filozofické animé s veľmi silnou myšlienkou, ktoré je dokonca natoľko inteligentné, že ju nevysvetľuje po lopate a necháva diváka nech sa so symbolizmom, motívmi a aj samotnou myšlienkou zoznamuje postupne a s vlastným úsilím. Čím bližšie sme koncu, tým viac sa z tradičných mecha súbojov a ecchi momentov presúvame do artovej roviny, ktorá je plná úvah a podobenstiev. Takže spokojnosť, hoci som sa k tomu dostal trošku neskôr a taký ten boom okolo toho ma výrazne obišiel. Stále mám radšej Ghost in the Shell. Ale určite si chcem pozrieť všetko, čo tento fikčný svet ponúka. Na nejakej, zatiaľ mnou nedefinovanej rovine, mi totiž ten svet prišiel v mnohom sympatický. (09.06.2022)

První čtyří díly mě docela chytly, se zbytkem už to bylo slabší. Kvalita sice nijak zvlášť neklesla, jenom to pak dál bylo pořád tak nějak stejné, gradaci příběhu pokládám za docela důležitou, protože díky ní si ze seriálu zapamatujete když už ne celý děj, tak aspon několik scén - tento seriál si za čas nevybavím, snad bych jen vyzdvihla melodi openingu a endingu. Nad smysluplností děje se pozastavovat nebudu, nějak se nato necítím kompetentní :) Co do dynamiky, zpracování a atmosféry je myslím lepší volbou Rahxephon. (23.03.2007)

NGE měla být moje první mecha, kterým jsem se zatím radši vyhýbal, takže má očekávání nebyla zrovna vysoká. Vlastně i soubojů jsem očekával daleko víc a tak mě potěšilo, jak moc se seriál věnuje pocitům pilotů těch obřích biorobotů. Nevím, čím přesně může být seriál kultový, protože toho zase tolik nenabízí. Nejvíce mi vyhovovala pasáž asi tří dílů někde uprostřed, které byly vtipné a dokonce se i nesly v duchu celého seriálu. Za zmínku stojí i "nevídaná" sexuální scéna ze dvacátého dílu, který byl tím posledním dílem, co se mi ještě líbil. Filosofii a psychologii na anime zbožňuji, ale vše má své hranice. Rozhodně není v pořádku, když nahradí dějovou linii a předchozích 24 dílů přijde nazmar. Snad to zachrání film, který je jakousi alternativou konce, jestli se to dá říct. Mít seriál závěr, tak bych ho doporučoval asi všem. Takhle můžu jen studentům psychologie, které škola baví. (17.06.2008)

S tímto anime mám jakýsi "love-hate relationship" a vsadím se, že nejsem jediná, která má po celé sérii tak trochu bordel v hlavě... Jeden z problémů, který nacházím, je způsob, jakým každá epizoda podává nové informace, buduje zápletku, příběh, zkrátka storytelling. I přes ohromnou dávku informací, kterou příběh ustavičně nabízí, máte pocit, že vám něco uniká a posledních pár epizod tomu moc nenahrává. Je poznat, že ke konci série už studiu dochází peníze, ale i přes tento fakt se snaží podat co nejvíce pro rozpletení příběhu, ovšem bez zhlédnutí navazujících filmů jsou vám všechny tyto informace naprosto zbytečné, neb jsou chaotické a nepochopitelné. Možná je to záměrně, ale mně takový způsob vyprávění moc nesedí, zanechává mě velmi ne(u)spokojenou, neboť právě kvůli rozuzlení sleduji díl za dílem, chci přeci vědět, jak to všechno dopadne, napětí s každou epizodou roste a když se vám nabízí konec a vše se má v celé své kráse odhalit, poslední dvě epizody (a hlavně ta poslední) veškeré to napětí ničí, řítí jej do hlubin prázdnoty a přesně s takovým pocitem vás zanechá, pocit prázdnoty, nepokoje, nepochopení. Přemýšlím, možná někteří toto anime zbožňují právě kvůli tomuto pocitu naprostého emočního vyždímání a nepokoje, ale mně tento pocit netěší, spíše rozčiluje. Pokud jste toto anime neviděli, je potřeba na toto myslet, protože jen vy sami si uděláte obrázek, jaký vztah si k této sérii vybudujete. (08.04.2019)

Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. (21.08.2014)