Šinseiki Evangelion

Zprvu atraktivní schémata jako nekomunikativnost s divákem jsou velice rychle zabita repetitivní strukturou epizod první poloviny seriálu a hloupě polopaticky podanou "psychologií" postav, která se sestává prakticky z jediné myšlenky na postavu, opakované ad nauseam. Svět je zajímavý, ale příběh se mu nevěnuje, zaměřuje se pouze na špatně aplikované psychologické koncepty a celý seriál má všeho všudy jediný dějový zvrat, který ještě k tomu není v syžetu, ale pouze ve fabuli. Naprosto očividné dějové díry jsou už jen poslední hřebík do rakve a celý seriál redukují na nesoudržný bordel. Tl;dr: devět hodin prázdných keců o tom, jak se hlavní postava cítí (pořád stejně), padesát minut znělek (ovšem výborných) a cca hodina solidního, zajímavého fikčního světa. (29.12.2019)

Totální pecka, kterou pořád nemohu s klidným svědomím rozdýchat. NGE je esencí všech předností, jež jsem měl (zatím) možnost v anime žánru poznat. Psychologická jízda, která nezná své meze, nepárá se s divákem a naprosto geniálně mu dávkuje potřebné informace ve vší své proměnlivosti. A i když zamrzí, že všechen děj jde ke konci stranou, přesto se je jeho nedořečenost stává tím nejvýraznějším plusem a zároveň přímo "obohacujícím" zážitkem. Jednoduše geniální. 10/10 P.S. Už vím, kde scénáristé Ztracených brali svou inspiraci :) (03.06.2010)

Zkouknuto kdysi dávno na videokazetách, jaj dopadá na mě nějak nostalgie :-). Koukala jsem na něj po nocích, krásně to umocňovalo atmosféru. Pro některý to možná bude přehánění, ale tenhle seriál má v mým srdci zvláštní místo, stejně tak, jako třeba Trigun, Hellsing a Cowboy Bebop. U Evangelionu se ve mě mísily pocity štěstí i totální beznaděje, nakonec vyhrál ten lepší pocit. Rozhodně je to jeden z nejlepších počinů celé anime tvorby. No a nesmím opomenout naprosto skvělý akční scény! :-) (02.01.2009)

Existuje nějaká příručka na tenhle "skvost"? Nebo to lidi musejí sledovat, když jsou opilí? Řekněme, že první půlka se ještě dala, pak to začalo být otravné, Shinji pořád řval, to "problikávání" bylo tak akorát na záchvat a posledních pár dílů bylo moc i na moje myšlenkové pochody. Hodně si rozmyslím, zda se pustím do filmů či nikoliv. Spíš nikoliv. Velké zklamání z něčeho, co je opět opěvováno všemi (jen já na to zase kydám hnůj hahaha) (27.10.2020)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)