John Q.

Spravedlivou kritikou zaujaté melodrama nenechává na pochybách, komu stranit – zoufalý dobrotivý otec (naplno prodaný charizmatem Denzela Washingtona) vs. bezcitný zdravotnický systém reprezentovaný elitářským doktorem a jenom na peníze hledící ředitelkou (plus komickou policií). Nebojte, prozřou všichni. Pohádkové skamarádění chápavých rukojmí s únoscem obepíná čekání na zázrak, ke kterému víme, že dojde, proto záměr jímavé oběti nepadá na úrodnou půdu, když nás patetický happy end nemůže minout. (27.07.2021)

Od samého začátku jasně nasměrovaná, vykalkulovaná podívaná, ženoucí kupředu s jediným záměrem, vyždímat z každého svého diváka i tu nejposlednější slzičku, schovanou klidně až v patě. Já tento záměr filmařům tedy v žádném případě nechci vytýkat, i těchto slzopudných počinů je jednou za čas potřeba, ovšem samozřejmě je podstatné, aby fungovali, o čemž se dá ale v souvislosti právě s Johnem Q docela polemizovat. Emoce nechybí, ty zde gradujícím způsobem dominují v podstatě od začátku až do konce, problém je, že i přes jejich naléhavost a neoddiskutovatelnou sílu tématu na mě zapůsobili prostě chladným a ne až tak přesvědčivým dojem. A způsobeno je to především opravdu nevýrazným, utahaným tempem, dále nevyvážeností dramatických momentů a naivním přístupem k většině postav, čímž mám na mysli na jednu stranu až nesoudně šablonovité a na druhou stranu jen těžko uvěřitelné vykreslení jednotlivých charakterů. O naivitě by se pak dalo hovořit i v souvislosti s prakticky celou zápletkou, kdy sice jasně beru, že zde spousta věcí sloužila jen pro účely alespoň nějaké funkčnosti filmu, ale prostě její reálnost mi tentokrát přišla až moc za hranicí soudnosti. Herecky je pak John Q nicméně na maximální úrovni, Washington, Woods, Duvall, to jsou všechno špičky svého oboru, jen jim jsou zde ale zkrátka „podkopávány nohy“ slabým scénářem a nedůraznou réžií. Ovšem aby nebyli tvůrci zas až tak smutní, tak se přiznám, že těch pár slaných kapek se jim ze mě podařilo přeci jen vydolovat :-). (14.07.2018)

Denzel Washington v jeho klasické roli milujícího tatíka, který pro dobro své rodiny udělá cokoli. Nesmírně sentimentální film natočený ve stylu, jaký dokážou jen Američani. Nechybí tomu ale ani napětí, ani dobré herecké výkony. Líbí se mi takový ten filmařský styl ještě z doznívajících 90. let, v jakém se současné filmy už nenatáčí. (21.05.2016)

Viděl jsem z celého filmu jen zhruba patnáct minut, rovnoměrně rozesetých po celé délce - z hloupého a připitomněle sentimentálního jsem nepřišel o nic, z převážně příšerného herectví většiny zúčastněných, a hudebního podkresu, který do filmu narouboval nějaký nepochybně velmi sadistický zvukař bohužel také ne. Pravdou je že některé scény jsou TAK špatné že skoro mohou mít takříkajíc "guilty pleasure" potenciál,... ale děsivé moralizování ve filmu by zabilo i sebedekadentněji naladěného diváka. 2/10 (18.08.2008)

Srdcervoucí příběh asi není úplně košer termín pro film, kde jde o transplantaci srdce....jedná se tedy o kulervoucí příběh o otci, jenž neváhá pro záchranu syna udělat úplně, ale úplně všechno (ne vážně, je to fakt kvalitní, dojemný snímek)....................moje hodnocení = 7,5 z 10. (22.04.2015)