Perfect Blue

Mindfuck jak prase! Naprosto temný thriller, kde opravdu nevíte, čemu máte věřit. Mnohaúrovňové vyprávění je ale bravurně zvládnuté. Pecka. Skvělá animace (převážně v rychlých pasážích, jinak je to zase samý staťák a 6 fps), skvělý příběh. Nejspíš ale bude potřeba vidět víckrát. Jo a proč název Perfect Blue se mi odhalit nepovedlo. (11.10.2010)

Kdybych na Perfect Blue nenarazil v režijní filmografii Satoshi Kona po shlédnutí Papriky a pustil mi to někdo bez informací, tak si budu myslet, že to je od Lynche... Není a spolu s Paprikou je pro mě Perfect Blue to nejlepší, co Satoshi Kon udělal... Skvěle natočený psychologický thriller, který svou "hrou" s realitou nutí diváka pořád přemýšlet, sledovat děj... Nepustí ho, pořád nabírá na obrátkách, zhušťuje atmosféru a následně finálně vyvrcholí... Divák vydechne až když běží titulky... Takto zapůsobil film na mě... Film s dobře zpracovaným dějem, hrátkami s realitou, atmosférou, napětím a divákem samotným... Plus s příjemným soundtrackem... (06.03.2008)

Nevěděl sem, co mám od tohodle filmu čekat a musím říct, že počínaje 50. minutou sem opravdu nestíhal nic jinýho, než valit voči. Naprosto mistrovský mix takovýho toho popelkovskýho typu, říznutej Davidem Lynchem, a Wesem Cravenem, matení diváka, že neví, jestli sleduje děj, nebo film, popř. komu se vlastně co zdá... Přestože animace občas trošičku pokulhává, samotné tempo filmu je naprosto smrtící, strach z neznáma vas pohltí naprosto úplně, a ty dvě honičky jsou obě tak naprosto vysilující, že se u nich docela zapotíte. Konec fimu se dá sice vykládat více způsoby, a v některých místech působí zpětně trošičku nelogicky, ale věřím, že je to pouze otázkou opakovaného zhlídnutí. (28.03.2006)

Dospívání jedné dívky jako vražedný thriller. Je vůbec zajímavé, že Japonci asi nejlépe umělecky uchopili jungovskou evropskou hlubinou psychoanalýzu.  Zatímco Murakami pojal v Kafkovi na pobřeží dospívání chlapce v muže jako fantasy road trip, Murai v tomto anime analyzuje vnitřní přerod dívky v ženu podobně jako si Ingmar Bergman hraje s mateřstvím a nevěrou (jen s využitím thrillerových filmových prvků). Má to jen jednu vadu. Murai je muž a stejně jako u sledování Bergmana si říkám, jestli jde o pravdivý pohled do nitra ženy, či jen o projekci mužské fantazie. (05.12.2021)

[4,5*]       "Odteraz budem ja vo svetle a ty budeš v tieni." "Čo to hovoríš? Kto do pekla si?" "Už nikoho nezaujímaš. Si poškvrnená a špinavá."       Mimoriadne znepokojivý psychologický thriller z prostredia šoubiznisu, ktorý mnou prekvapivo mocne otriasol. Až sa človeku veriť nechce, že takéto niečo sa dá stvoriť v anime forme, ktorá evokuje skôr rozprávkovú hravosť (v tomto prípade ale len na prvý pohľad). S detským filmom to nemá vôbec nič spoločné, ide o výsostne dospelú záležitosť, poriadne drsnú, nervydrásajúcu, miestami aj dosť krvavú. Priznávam sa, že tým vystúpením dievčenského speváckeho tria na začiatku som sa nechal trochu zmiasť a mal som dokonca aj nutkanie to vypnúť (čo by bola veľká chyba). Hlavná hrdinka Mima je sympatická mladá dáma, ktorá opúšťa populárne dievčenské trio, aby sa vydala na hereckú dráhu. Snímka pritom znázorňuje kontrast medzi jej bývalým povolaním speváčky, ktoré predstavuje naivnú nevinnosť a jej terajším povolaním herečky v podobe stratenej nevinnosti, s paralelami na prácu špinavej prostitútky. Na Mimu silne dolieha mediálny tlak a postupne sa dostáva do stavu, kedy už nedokáže rozlišovať, čo je skutočnosť, čo filmová fikcia a čo jej desivé predstavy. Tieto rôzne roviny sa tu pritom pôsobivo prelínajú a snímka sa tak s divákom veľmi rafinovane pohráva. Vierohodným spôsobom sa jej darí navodiť dusivú atmosféru schizofrénie a strachu z neznámej hrozby, čomu dopomáha aj ťažká, depresívna hudba. Animácia je celkom pekná (hoci občas trochu statická), najmä čo sa týka vykreslenia prostredia.     "Poďme to všetko ukončiť. Nepotrebujeme dve Mimy, že?" "Ja som Mima!" "To je smiešne. Mima je popový idol... a ty si len stará špinavá podvodníčka." (23.03.2024)