Ima, soko ni iru boku

Slušný seriál, nikoli ovšem seriál vynikající. Protiválečná agitace je v japonském anime hodně častým tématem a tady věru není zpracována špatně - rozhodně na mě nepůsobila nijak zvlášť nuceně a rádoby slzupudně (ještě teď mě při vzpomínce na příšerný Hrob světlušek bolí hlava), i proto mě ale dost mrzel závěr, který mohl být při opačném vyznění tu seriálovou intenzitu a depresi velice silně podtrhnout. Co mi však vadilo ještě mnohem víc jsou některé psychologicky pochybně rozpracované postavy - o retardované postavě Hamdy a nepochopitelných reakcí lidí okolo na něj se rozepsal už Marius a o mnoha dalších postavách by se dalo mluvit podobně, byť už to v jejich případě není až tak velký etrém. I přesto, "Now and Then, Here and There" stojí za těch pár hodin sledování, ať už kvůli zajímavému (i když jen lehce načrtnutému) prostředí, slušné atmosféře a hlavně až na pár výše zmíněných věcí docela uvěřitelnému příběhu. 8/10 (26.11.2009)

Jediným pilířem, na kterém seriál Now and Then, Here and There stojí, je mistrně napsaný scénář. Tolik skvěle vytvořených postav pohromadě už jsem dlouho neviděla. Dospívající chlapec Shu se náhle ocitne v cizím světě, na lodi tyranského krále Hamdy. Dostane se do zajetí a je mučen stejně starými dětmi. Jediné na co myslí je zachránit Lala Ru, tajemnou dívku, kvůli níž se do těchto problémů dostal. V žádné chvíli nepomyslí na sebe, na svůj návrat. Sám chce zachránit všechny kolem sebe. Aniž by ho o to žádali. Aniž by vůbec chtěli. Proč? Shu má snad jako jeden z mála to, co mu umožňuje dívat se na události bez předsudků, obav a strachu - dětskou duši. I přesto, že v příběhu vystupuje tolik dětí (celá Hamdova armáda je složena převážně z nich), nikdo z nich si už nepřenechává dítě v srdci. Vojáci Boo, Nabuca a Tabool své dětství ztrácí kvůli nekonečné válce, která postupně rozežírá poslední zbytky nadějí na návrat domů k jejich rodinám. Dívka Sara přestane být dítětem v jediném okamžiku. Její drastický osud mě dokázal dojmout a oslovit nejvíce ze všech. Nejen smutná tvář a málo slov ukazují, že také Lala Ru má i přes svůj vzhled k dětství daleko. Dětská duše ale nemusí být jen nevinná a toužící pomoci - psychický stav labilního krále Hamdy nemá daleko k sobeckému a rozmazlenému dítěti, které chce vše za každou cenu. Now and Then, Here and There v sobě nese velké poselství a nebojí se pro to porušit mnohá tabu. V některých momentech vyžaduje po divákovi odolnost, ale také vnímavost. Po třinácti dílech, kdy se pomalu ale jistě dostává pod kůži, se možná neubráníte slzám... (25.07.2006)

Přestože jsou postavy kreslené, a to ještě velmi jednoduše, dokáží vyjadřovat své city lépe než většina živých herců a výsledek je doslova plný emocí, a to velmi intenzivních emocí. Přestože jsou hlavními hrdiny děti, tento seriál dětem radši nepouštějte, jinak utečou. Je poměrně drsný a vážný. Ale správně naladěnému odrostlejšímu a otrlejšímu divákovi připraví zážitek, na který se nezapomíná. Dost možná nejlepší anime, co jsem viděl (počítaje v to i filmy). (17.08.2005)

OK, bude to hodně subjektivní: Spousta anime ze žánru shounen (pro školáky - chlapce) má hlavního hrdinu, který neumí mluvit. Umí totiž jen ječet a vřískat, a dabuje ho postarší dáma. Což mi někdy nevadí, někdy zato hrozně. Tady jsem chvilku pátral, co má ta paní za problém, a vím: Má to ze svého dabování Pokemonu. Další, co mi vadí -- dílko je mírně řečeno inspirované Conanem, chlapcem budoucnosti. Onen seriál mám dost rád, a nepotěšilo mě to. Také bych ocenil nějakou poetiku při vší syrovosti; je tak nějak zcela bez elegance (proti třeba zmiňovanému Hrobu světlušek...). Konec subjektivity. (03.12.2011)

Z počátku zajímavě načatý příběh se zhruba po třech dílech zvrhne v těžce účelový útok na divákovy emoce, jako by si autoři řekli, že mu musí za každou cenu ukázat, kam až je možné zajít v zobrazení nevinně trpících. Má tím být dokumentován jakýsi pofidérní pacifismus, který však z úst japonských tvůrců vyznívá více než trapně. Stejně tak jako ztotožnění hlavního nepřítele s Amerikou (metonymie Hellywoodu). Jednání postav a příběhové linky se pak většinou přizpůsobují této schematické myšlence, díky čemuž se vše stává stereotypní a předvídatelné v tom smyslu, že přihodit se může prakticky cokoli a diváka by na konci ani nepřekvapilo, kdyby se nemluvňatům trhaly hlavy. Soucit s hlavními hrdiny je tak nahrazen letargií a nezájmem o jejich osudy. Mrzí mne to o to víc, že se mi na konci prvního dílu vybavila stařičká hra Another World a já očekával podobně poutavý příběh. Některé detaily jsou zkrátka velice hezké, ale výsledek je bohužel značně prvoplánový. - - - * a 1/2 (06.02.2008)