Miluj mě, prosím

Diane Kruger tu ešte nie je vyspelou dramatickou herečkou, ale je naozaj krásna a s pomocou Josha Hartnetta, Matthew Lillarda a Rose Byrne si tu s krásou, krehkosťou a sympatiami vystačí. Nenechajte sa odradiť prvou fádnou hodinkou, v ktorej sa iba nenápadne rozdávajú karty na stôl. Do tej druhej namiešal Paul McGuigan excelentný koktejl kompletnej palety pocitov šťastnej i nešťastnej zamilovanosti a emocionálne ich vyhrotil do maxima. A keďže to dokázal nielen vedením hercov, ale hlavne sofistikovaným strihom a kamerovými hrátkami, odomňa má zlatú medailu. Neporovnávatjte tento film s vyzretejšími dielami Briana De Palmy alebo Alfreda Hitchcocka - tu sme v jednoduchších vodách zábavy pre mladých, ktorí buď ešte stále veria vo veľkú životnú lásku, alebo ju už prežili a nezmazateľne ich prenasleduje. Záver, ktorý mohol pri menšej opatrnosti zruinovať celý film, je nakoniec tým najkrajším za posledné roky. Plakal som ako malé decko a vznášal sa v oblakoch. P.S.: Filmov ako je tento je habadej. Akurát nikdy nefungujú tak perfektne. (20.01.2005)

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)

Jako kdyby Ińárritu natočil Magnolii s prvky romantiky, detektivky a dramatu dohromady. Jistě chápete, co je tím myšleno. Precizní scénář zručně pracující s náhodou a shodami událostí, notně zašmodrchaný děj s mnoha flashbacky, které dovysvětlují hlavní dějovou linii. Obsah je zvládnutý geniálně, McGuigan dostává prostor pro formu. Moderním stylem vypráví netradiční romantický příběh, který byste za normálních okolností označili za kýčovitý nebo triviální. Ale režisér vás svým obrazovým vyjádřením naprosto omámí. Rozdělování obrazu (daleko efektivnější než ve “24 hodinách“), zpomalování, bezprostřední prolínačky, zmíněné flashbacky, za podpory výborné práce kamery je stále se na co dívat a co obdivovat. S ubíhajícími minutami se začíná děj zhušťovat a počáteční nevinnost příběhu vystrkuje své růžky. Divák může kroutit hlavou, ale až do první vzpomínky, kdy docvaknou některé souvislosti. Když už se vám zdá, že tápete příliš, tvůrci opět hodí stéblo. Je jasno. Vzápětí ale při dalším skoku zpět máte nad čím přemýšlet. Až v závěru doceníte vyšperkovanost scénáře – vše bude řečeno, vše zodpovězeno. Ke konci jsem seděl zaražen v sedačce se srdcem rozbušeným a myšlenkou, že některý ženský dokážou být fakt svině. (08.08.2006)

Nečekal jsem to, ale Wicker Park se mi dost líbil. Není dokonalý, někdy je v něm až moc náhod a hlavní hrdina Matthew je na můj vkus přespříliš ubrečený. Na druhou stranu jsem Harnettovi jeho lásku k Dianě docela věřil (škoda, že ona zde neměla až tolik co hrát). Hlavní herecké eso snímku je ale pro mě osobně celkem nenápadná Rose Byrne, kterou, jak teď zjišťuju, znám už z více filmů, ale až tady jsem si jí výrazněji všiml (ona hrála ve Star Wars? :-) ). Její postava je sice ve své podstatě záporná, ale divák (nebo alespoň já) s ní, přes všechno to co udělala, soucítí a každá její slza vyznívá reálně. Příběh není špatně vystavěn, je zde prolínání časových rovin, vysvětlení podstaty toho, co se stalo a také změna žánrů (ze začátku mi to přišlo skoro jako romantická komedie, která postupně nabírala prvky dramatu; každopádně označení tohoto filmu jako thrilleru je dost vedle, imdb to má líp). Všechno to spěje k docela očekávanému závěru, který však ještě podpořený skladbou The Scientist od Coldplay patří k těm nejsilnějším v žánru "romantický", co jsem za posledních pár let viděl. Na plný počet to asi přecejenom není (možná, že bych při druhém zhlédnutí změnil názor, nevím), každopádně silné 4* to budou určitě. (09.08.2011)

První půlhodinu jsem měl pocit,že sleduju nějaký podprůměrný romantický film s velmi špatnou Dianou Kruger.Poté už ale celý film nabral neuvěřitelné tempo,které mu vydrželo až do konce. Nevěděl jsem do poslední chvíle na čem jsem, i když jsem si to mohl domyslet.Paul McGuigan ovšem tento film zrežíroval tak perfektně že vám to bude připadat,že film s podobnou tématikou vidíte poprvé a má vás čím překvapit.Vřele doporučuju, tento film totiž časem neuvěřitelně dozrává a přetvořil se v jeden z mých nejoblíbenějších romantických filmů- (04.03.2005)