Lev v zimě

Jeden z nejlepších filmů historie kinematografie, troufnu si tvrdit, že hravě překoná jakýkoliv jiný historický film. A tentokrát rozhodně ne pro to, že mám slabost pro Katharine Hepburnovou, tady jde komplexně naprosto o všechno: ta kamera, ty exteriéry,ta režie, ti herci, ta hudba! A nad tím vším je SCÉNÁŘ. Geniální scénář. Obecmě se uznává, že je mezi nejlepšími scénáři, má chytré dialogy, často je velice vtipný, ale, co je hlavní, je uvěřitelný. Nevěřil jsem, že by O'Toole mohl překonat svého Lawrence - nuže, mohl. Jeho Jindřich je úžasně démonická postava, je nádhera vidět, co to s ním dělá, když pomalu ztrácí víru ve své syny a jak se mu vracejí city k Eleanoře Aquitánské. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu: Katharine Hepburnová ve své dost možná nejlepší roli (a že je z čeho vybírat). Snad úplně nejvíc z celého tohoto filmu se mi líbil její monolog (v originále ne proto, že by se mi nechtělo překládat, ale proto, že to prostě zní líp:"Of course he has a knife, he always has a knife, we all have knives! It's 1183 and we're barbarians! How clear we make it. Oh, my piglets, we are the origins of war- not history's forces, nor the times, nor justice, nor the lack of it, nor causes, nor religions, nor ideas, nor kinds of government, nor any other thing. We are the killers. We breed wars. We carry it like syphilis inside. Dead bodies rot in field and stream because the living ones are rotten. For the love of God, can't we love one another just a little - that's how peace begins. We have so much to love each other for. We have such possibilities, my children. We could change the world.") - síla tohoto monologu nespočívá jen v tom, jak skvěle je napsaný, ale hlavně v tom, jak geniálně jej Hepburnová podává. A zbytek obsazení hovoří za vše: Hopkins, Dalton, ... - a ti všichni tu podávají výkony opravdu skvělé. Brilantní! A ten závěr! "Doufám, že nikdy nezemřeme""Já také""Myslíš, že máme šanci?" (18.11.2005)

Příjemně staromilské konverzační drama o jedné dysfunkční rodině, která je shodou okolností královská a vládne jedné z největších zemí své doby. Anthony Harvey prakticky do filmu nijak nezasahuje a "pouze" klade za sebe jednotlivé scény, které dotváří celek, v němž vynikají kostýmy a i hodně solidní výprava, která ale rozhodně není opulentní a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost. Z "technikálií" pak určitě stojí za zmínku netradiční, nicméně velkolepá a na první poslech výrazná hudba Johna Barryho, která místy evokuje až horor. V podobných snímcích je extrémně důležité obsazení, což se potvrdilo i v tomto případě, a ačkoli se tu objeví tehdy začínající Anthony Hopkins, Nigel Terry nebo Timothy Dalton (jeho podání francouzského krále je hodně zajímavé a díky specifickému makeupu až uhrančivé), hlavním hvězdami jsou fenomenální Peter O’Toole a Katharine Hepburn, která po právu získala Oscara, protože její výkon je až nadpozemský a dech beroucí a jejich společné scény, což jsou většinou hádky, jsou strhující a emocionálně hodně silné. Dojem ale přece jen kazí značná divadelnost, která je většinou dost znát a tvůrce mohl použít více filmových prostředků k ještě silnějšímu vyznění, na druhou stranu ale předlohu nijak nedevalvuje. Také stopáž asi mohla být o něco kratší, protože v závěru už je vášnivých dialogů přespříliš a většinou se neustále opakují. The Lion in the Winter je nicméně ve výsledku velmi dobrá záležitost, která sice z dnešního hlediska malinko zastarala a je znatelně pomalejší a komornější, zkušenějšímu a tolerantnějšímu divákovi by to ale určitě vadit nemělo. 70 % (07.08.2023)

Divadelní předloha je z filmu cítit na sto honů. Je to těmi dialogy, které postavy vedou. Zaměřila jsem se na ně. V tu chvíli mi bylo jedno, kde se to celé odehrává. Dailogy byly skvělé, stejně tak herecké obsazení. Vyšla mi z toho velmi zajímavá šachová partie o tom jaká bude budoucnost království. Mladého Timothy Daltona jsem málem nepoznala. Viděno v původním znění s českými titulky. Na tenhle příběh bych se šla ráda podívat do divadla. (30.10.2017)

Dvouhodinová historická konverzačka více či méně prohnilých a zákeřných oportunistů (v podání skvělých charismatických herců), která má psychologickou hloubku, působivou dobovou atmosféru a nečekaně dobrou zlověstnou hudbu Johna Barryho. Problém mám s dvěma věcmi - příliš viditelná divadelnost původní látky a absence jediné postavy, která by si získala mé sympatie (rozhodně nemám problém fandit ani značně zápornému charakteru, pokud si mě dokáže něčím získat). Navíc úplný závěr mi k předchozímu silně vyhrocenému ději zrovna dvakrát nepasoval... Původní český dabing je skutečně vysoce kvalitní, protože tehdy dabovala herecká elita, která do svého hlasového projevu dávala obvykle maximum. 70 % (21.12.2018)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)