Lev v zimě

Opět se potvrdil fakt, že lze vynikající historický film vytvořit bez nákladné výpravy a krvavých bitev. "Lvu v zimě" stačí k úspěchu pouze výtečné dialogy. Díky nim film po svoji dvouhodinovou stopáž vůbec nenudí a je radost sledovat všechny herce, kteří své postavy stvárnili s náležitou chutí a zápalem (zvláště Peter O'Toole řádí jako nikdy, v českém dabingu s hlasem Luďka Munzara dostává nevídané grády). To mi stačí. 90%. (04.04.2009)

Konverzační historické drama jako řemen, mám pro tyhle staré kousky slabost, mýma očima výborné jako Becket.. Úžasná herecká parta, které vládne Peter O'Toole a Katharine Hepburnová, ovšem skvělí jsou tu všichni.. Strhující příběh plný bolesti, nenávisti, lhaní, možná i nepřiznané lásky a utajeného přátelství, intrikaření, touhy po moci a hlavně touhy po královské koruně.. (20.08.2024)

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)

Je tu spousta charakterního herectví, ale z charakterů už moc nezbylo. Kdo jsou ty bytosti, které zde jedna proti druhé intrikují? Zůstal jim vůbec nějaký střed, na nejž by bylo možno jednotlivé vášně přichytit? Všichni chtějí všechno, nedokáží se ničeho vzdát a na ničem jim přitom nezáleží. Královna obětuje syna za Akvitánii a Akvitánii za svobodu a svobodu za lásku k manželovi a lásku za nenávist k němu. Co z toho je skutečně důležité? Na čem jí vlastně záleží? A těm ostatním? Výchozí situace připomíná trochu Krále Leara, ve skutečnosti se však během oněch vánoc v pekle odehraje spíše mnoho povyku pro nic. A poslední scéna mě svádí k alegorickému čtení: duše, které se s vypětím všech sil proválčily k zatracení, si už záchranu ani nepřejí. (19.11.2007)

Historické filmy sú môj "šialok kávy", ale toto mi výnimočne nesadlo. Ústrednú melódiu poznám už dlhé roky a som rád, že po dlhých rokoch som sa dostal i k filmu ku ktorému patrí. Hudba, presnejšie hlavný motív je aspoň pre mňa tou najkvalitnejšou časťou filmu, hoci hudba počas filmu nie je tak výrazná. Pochváliť by som mal i herecké výkony, ale neurobím to. Dialógy sa mi zdali fajn, aspoň chvíľu...Potom príde zvrat, chaos, a zase zvrat a ja som sa v tej zvláštnej rodine začal strácať a film začal strácať i diváka, teda mňa. Dokážem veriť nekonečnej túžbe vládnuť a byť kráľom, ale nedokázal som sa naladiť a uveriť tým dialógom alebo postavám, ktoré sa 10 minúť dokážu smrteľne hádať, pomýšľať na vraždu, aby neskôr boli v náručí, spomínali na šťastné časy a o nemalú chvíľu na to zase sin zase priať smrť toho druhého. Som rád, že som to videl, ale raz to bude stačiť. 60%. (23.01.2018)