Titus

Krásné, drsné a hodně invenční postmoderní pojetí první Shakespearovy tragedie. Paralela mezi Římany a italskými fašisty (chvílemi dokonce německými nacisty) je nesmírně působivá. Pokud přistoupíme na premisu některých literárních vědců, že Titus by se v rámci dnešních estetických kategorií dal charakterizovat jako alžbětínský splatter gore, pak je křiklavé dryáčnictví jistých scén (ať už lehce hororových nebo groteskních) zcela na místě. Mimochodem, tolik diskutované násilí je většinou velmi stylisované a má smysl. Anthony Hopkins opět soustředěný, přesně a uměřeně vyjadřující širokou škálu emocí od odcizení, přes vztek, zoufalství, rezignaci, až k šílenství. Barevné scenérie kontrastují s tragickým dějem, v němž není hrdinů ani zlosynů v pravém významu slova, leč pouze poražených. 5 hvězd (18.01.2010)

Pompézní, jak po vizuální, tak hudební stránce, jenže takový Shakespeare mi nesedí. Titus Andronicus je IMHO hra potřebující střízlivost právě proto, že je plná krve. Jenže tady se příběh ztrácí pod.barevnými symbolickými kódy, pod jednotlivými historickými vrstvami (ano, válka je už od počátku věku pořád ta samá a lidé okolo ní taktéž), pod expresionistickými nájezdy kamery a kulisami... Vždyť stačí hrát příběh a to ostatní u kvalitního textu přijde samo! (16.12.2011)

Ze všech zpracování Shakepsearových her, která jsem viděl, jsem nabyl dojmu, že jeho dílo je snůška naivních slátanin, o jejichž konečném vyznění rozhoduje kvalita zpracování. Taymorové se to podařilo velmi pěkně a netradičně, i když jsem čekal, že to bude mnohem drsnější a syrovější. Taky jsem měl dojem, že čím více toho Titus vytrpí, tím složitější větné konstrukce používá. Ať už to byl záměr nebo ne, líbilo se mi to. Když přičtu ještě bonus za skvělou Goldenthalovu hudbu, vychází mi to na pěkné čtyři hvězdičky. (16.08.2007)

Absolutní špička. Tohle pojetí Shakespeara je absolutně dokonalé, mísení dobovosti původního díla s naší současností vyráží divákovi dech. Nejméně o třídu lepší a konzervativnější (což zde není vůbec na škodu) než Romeo a Julie s Dicapriem, což je mimochodem taktéž velmi kvalitní snímek. Film obsahuje řadu dobrých drsných i krvavých scén, které do celkové koncepce parádně zapadají. Navíc vše podtrhuje vynikající výkon Anthonyho Hopkinse, který ke konci spíše připomíná Hannibala Lectera než Tita. U mě jasný plný počet. (08.09.2008)

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)