Titus

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)

Ani se nedivím, že ne každému se tenhle snímek zamlouvá. Už v době vzniku předlohy byl autor tvrdě kritizován za "nechutnost" celého díla. Ostatně, v tomle snímku, zasazeném do neidentifikovatelného času a prostoru, se dočkáme víceméně všech drastických způsobů pomsty a obětování uvedených v předloze. Větve místo odťatých rukou, znásilnění, pokrm z nejbližších... Hranice mezi dobrem zlem ve své největší obludnosti. Hodně silný film, ale ten, kdo si jej našel podle označení na CSFD jakožto válečného filmu, nebude zřejmě nadšený... (12.11.2010)

Titus mě neustále udivuje precizní kombinací hudby, výpravy a skvělým obsazením. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem film viděla poprvé, tolik odporných lidských vlastností a krutosti dokázal Will nacpat do jedné hry.. Adaptace Shakespeara mám (až na pár výjímek) moc ráda a Titus rozhodně patří mezi ty nejzdařilejší.. (19.11.2008)

Pompézní, jak po vizuální, tak hudební stránce, jenže takový Shakespeare mi nesedí. Titus Andronicus je IMHO hra potřebující střízlivost právě proto, že je plná krve. Jenže tady se příběh ztrácí pod.barevnými symbolickými kódy, pod jednotlivými historickými vrstvami (ano, válka je už od počátku věku pořád ta samá a lidé okolo ní taktéž), pod expresionistickými nájezdy kamery a kulisami... Vždyť stačí hrát příběh a to ostatní u kvalitního textu přijde samo! (16.12.2011)

Po druhém a podrobnějším shlédnutí dávám pět. Dechberoucí, úžasné, originální, svým způsobem postmoderní, zpracování Shakespeara - ovšem v klasickém duchu (ó jak si to všechno odporuje). Režisérka se ukázala v nejlepším světle, neboť dokonale naložila s herci, původním textem, s rozporuplnými exteriéry a interiéry, divnými kostýmy a mnohými odkazy na moderní dějiny. Prostě chuťovka na půlnoční čas v neděli, protože v jinou dobu by ji obecenstvo asi nestrávilo. (08.10.2005)