Režie:
Wim WendersScénář:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Dennis Hopper, Bruno Ganz, Lisa Kreuzer, Gérard Blain, Nicholas Ray, Samuel Fuller, Jean Eustache, Lou Castel, Peter Lilienthal, Wim Wenders, Enzo Robutti (více)Obsahy(1)
Jonathan Zimmermann (Bruno Ganz) je klidný, šťastně ženatý třicátník, který ve své dílně v hamburském přístavě vyrábí rámy na obrazy. Trpí však těžkou, prozatím nepojmenovanou nemocí. Jednoho dne se u něj objeví Francouz Raoul Minot (Gérard Blain) a učiní mu nečekanou nabídku: za čtvrt miliónu marek má v Paříži zabít nebezečného mafiánského vraha. Jonathan je šokován: kdo řekl Minotovi o jeho nemoci? Vězí za tím tajemný Američan Tom Ripley (Dennis Hopper), který se od jisté chvíle o Jonathana též zajímá? Podle románu Patricie Highsmith. (Pohrobek)
(více)Recenze (59)
Wim Wenders je těžký intelektuál a některé jeho kousky jsou tak pomalé a do sebe zahleděné, že jsou pro běžného diváka nestravitelné. Americký přítel je úkrokem do terénu, kde se pohybují úplně jiní tvůrci a jeho film by se dal označit jako psychologický thriller. Několik scén balancuje až na kraji akčního žánru, ale Wenderse zajímá evidentně něco jiného, psychologie jeho postav, jejich vzájemné vztahy a motivace. Není to dokonalý film, scénář obsahuje některé nepravděpodobné motivy, podraz v Paříži je průhledný a např. epizoda Help For You z českého cyklu Černí andělé s podobnou zápletkou pracuje daleko rafinověji. Wenders ledascos nechává na svém divákovi a o svých postavách toho mnoho neprozrazuje, což je jen ku prospěchu věci, protože divákova fantazie může pracovat na plné obrátky a film dostává až mysteriózní rozměr. Dennis Hopper si zahrál jednoho ze svých typických záporáků, jeho postava nicméně zdaleka není jednorozměrná a patří ve skutečnosti k tomu nejzajímavějšímu, co ve své kariéře vytvořil. Celkový dojem: 80 %. ()
Co to bylo? Drama o muži se smrtelnou nemocí, který pro zaopatření rodiny začne pracovat jako nájemný vrah. Zajímavý námět, studené přístavní město Hamburk a Bruno Ganz s Dennisem Hopperem. Jenže režisér se nemohl rozhodnout, co to vlastně bude za styl, ve kterém to natočí. Chvíli drama jedince, poté trochu akční, rozmýšlení nad smyslem života, slepá ulička jménem smrt. Ty scény do sebe nezapadaly a připadalo mi to necelistvé. Na druhou stranu z filmu zářila nejistota hlavního hrdiny a byla to ukázka toho, že člověk se jako mávnutím proutku může stát vrahem, když má dobrý důvod. Sice ze začátku říká jasné NE, ale stačí několik chvil na rozmyšlení... ()
Zasmušilá existenciální gangsterka pro diváky, kteří ocení nedořečenost, úkroky stranou, mafiány závidějící poklidné zaměstnání rámařům obrazů a zpytující vlastní nitro (Hopper v jedné ze svých nejsoustředěnějších nepsychopatických rolí), kameru poklidně malující velké celky měst a oblohy, vraždění jen amatérsky upachtěné a ani trochu cool; určitě ne pro ty, kdo hledají naplnění žánrové formule, do detailů rozkrytou zápletku, motivace jako housky na krámě a bezchybnou profesionální akci. ****1/2 ()
Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... ()
To se dalo čekat, že Wendersovo osobité zpracování Toma Ripleye bude od konvenčního thrilleru na míle daleko. Přeměnu ctihodného občana v zabijáka, což je hlavním motivem předlohy, nechal plynout jaksi svévolně a zaměřil pozornost na záhadný vztah mezi Tomem a Jonathanem. I díky působivým výkonům Bruna Ganze a Dennise Hoppera mu tento odskok do akčního žánru vcelku vyšel. Já si však více lebedím u jeho poetických rozjímání, protože nenapodobitelná atmosféra, kterou Wenders umí příznačně navodit, vyzní mnohem intenzivněji. V této kupě nebožtíků přišla malinko nazmar. 3,5* ()
Reklama