Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenze (225)
Totalni bizar a nejhorsi serial jak Jaroslava Dietla, tak Sokolovskyho (i kdyz, zatim jsem nevidela Gottwalda, ze...). Ackoliv jsem netusila, ze to jeste jde, tak dramatickych zoomu pribylo - cimz se nahrazuje klasicke dramaticke vypraveni. V dusledku je pak serial obcas smesny, vetsinu stopaze ale nudny (staticke porady na ulici nebo v budovach UV KSC neberou konce). Oproti jinym "cernym" serialum od Dietla jsem mela ale jeste dva problemy. Zaprve herci - dosud jsem nenarazila na tak pekelne nesympatickou partu jako tady. Hral Moucka nekdy neco jinyho nez uvedomeleho komunistu? Zvladnul Blaha i nekdy postavu, ktera by nebyla urvanej buran? Do toho se pridava priserna a s prominutim blba matka Svorcove (byt mi v Zene za pultem vubec nevadila), hystericka Termerova a vypatlana sekretarka Dolezelove. Druhy problem s tim mozna souvisi - zrejme se do takovehle agitky pustil jen "urcity typ" lidi. Jiste, Dietl musel ohnout hrbet a napsat to vsechno tak, aby to proslo komisi. Ale at mi nikdo netvrdi, ze tam skvele poschovaval kritiku rezimu. Protoze vzdycky, kdyz se takova kritika objevi, je nasledne umlacena "argumenty" a jeji cele vyzneni je a la "to jste si trosinku popletli". Dva priklady: Stepnickuv odmitac Platenika, ktery ho kritizuje za zakroceni proti lidem, kteri v roce 68 "nezvladli situaci" - kritika je zminena, ale Stepnicka zacne hrat cim dal vetsiho blbecka, az slepy divak musi uznat, ze ten Platenik ma prece pravdu. Nebo: ke konci Platenik jasne rekne, ze potrebuje protekci pro kamarada. Ze by to ukazovalo, ze pred X lety kdo nemel kamose v trafice nebo v masne, nedostal ABC nebo svickovou? Ale kdepak, Platenik to prece mysli vsechno dobre, takze na protekci vubec neni nic spatneho. ()
Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. ()
hodně poučný, už je z toho cítit to marný zoufalství lidí (i tvůrců), kteří razí systém navzdory své vlastní přirozenosti a potřebám, takže výsledek už neláká ani největší idealisty, pro oportunisty zas nebylo v tom všeobecným rovnostářství tolik příležitostí, takže všem nakonec zbývala jen ta rezignace, včetně Pláteníka, když si povzdechne, že nikdo mu nikoho jinýho nedá, než ty pochybovače a lemply ... moje nejoblíbenější postava: podnikový šofér Pepíček Bláha, který v seriálu zastupuje vox populi vox dei, s ničím se nemaže, na všechno má jasnej názor a i když občas dokáže bejt radikální, pořád si udržuje žoviální nadhled ... ()
Pár poznámek: 1. Seriál by byl báječnou náhražkou již neprodávaného rohypnolu, kdyby nebylo těch velice dramatických znělek, které v normálních filmech režiséři používají jen zřídka a pouze k doopravdy tragickým okamžikům, třeba když hlavní hrdina zemře. Zato Sokolovský je do děje lupá každou chvíli, třeba když se Pláteník dozví tak závažný fakt, že jeho budoucí zeť není v SSM, anebo když na schůzi dojdou k závěru, že tomu a tomu musejí pozastavit členství ve straně. 2. Seriál vyřešil jednu pradávnou záhadu, totiž co dělá Superman, když zestárne a má těsně před důchodem. Odloží své létající spodky a jde dělat do Brodu okresního tajemníka. 3. To s těma odloženými spodkama jsem kapku přehnal... on je sice pověsí na hřebíček, ale místo nich si opatří věrného řidiče Bláhu, který ho doveze, kam potřebuje. Dá se tak říct, že Bláha se stal Pláteníkovými létajícími spoďáry. Tak mě napadá jedna hádanka: jaký je rozdíl mezi Supermanovými spoďáry a těmi Pláteníkovými? Oboje vás donesou, kam chcete, ale ty Supermanovy u toho tolik nežvaní. 4. Bláha má práci snů, jednou dvakrát za den někam Moučku odveze a jinak má těžkej lehároš. fakt by mě zajímalo, co v přestávkách dělá. Nehledě na to, že Moučka by mohl řídit auto sám, stejně při jízdě nic nedělá, ani si nečte noviny, ani materiály, ani nepracuje na laptopu, jen bohapustě kouká z okna a žvaní s řidičem. 5. Pláteník auto využívá k všelijakým výletům (zajedeme si jen tak do chemičky) a k vyřizování soukromých věcí, ovšem na rozdíl od chudáka Řandy mu to prochází (viz dále bod 7) 6. Superman Pláteník vyřeší jakoukoli zapeklitou pracovní situaci a ještě navíc velice úspěšně zasahuje do všech myslitelných lidských oborů, zkrátka takovej normalizační da Vinci. Třeba na něj tlačí trenér místního hokejového družstva v podání Přeučila, aby coby okresní tajemník KSČ šel před důležitým zápasem do kabiny a přednesl hokejistům motivační projev (!). Moučka doopravdy jde a řekne hokejistům takový fantastický věci, že by to rozbrečelo i Jana Plavce, srazilo mu sebevědomí tak, že by mu ho zpátky nevrátilo ani přečtení všech svých příspěvků na fb a vyplnění motivačního notýsku. Zkrátka ty hokejky začnou sázet jeden gól za druhým. Podobně mi dlouho v mysli zůstane scéna, kdy Pláteníkovi nadšeně děkuje, třese rukou a navrhuje na Nobelovu cenu architekt místního divadla poté, co ho okresní tajemník obdaří úžasnými postřehy, že jako budova divadla musí lidi přitahovat, aby do ní rádi vstupovali. 7. Řanda byl vykreslen jako padouch, ovšem podle mě to bylo vůči němu velmi nespravedlivé. Vždyť ty jeho dýchánky se lišily od těch Pláteníkových oslav jen tím, že na nich měl mladé dívky, zatímco Pláteník si vystačil s chlastem. Zaujalo mě, jak si Moučka vzal příklad z Masaryka, padouchovi nepodává ruku. 8. Dietl v tomto seriálu prokazuje, že doopravdy neměl moc velký smysl pro humor, neboť tu nejsou vůbec žádné legrační scény (přitom by stačilo tak málo, nasadit Moučkovi červený nos, nechat ho sebou fláknout na chodbě apod.). Zároveň Dietl v tomto seriálu, na rozdíl od jiných jeho děl, neprokazuje, že umí scény dramatické. 9. Pláteník ve své vzorné kariéře pouze jednou požádal o protekci, a to pro svého ochrnutého kamaráda, kdy zavolal do jeho podniku, aby ho nechali ve funkci. Což mě fascinuje, neb ten kamarád byl lesníkem. Takže mu jeho podnik upravil terénní auto na ruční pohon a on se tak mohl dát prohánět po lesích. To by mě fakt zajímalo, jak mohl dál plnohodnotně zastávat svojí práci, to měl jako zajíce, srnky apod. tak vycvičené, že se zdržovaly zásadně okolo lesních cest a silnic? A taky musel mít v revíru jedině čestný pytláky, kteří mu prchali zásadně po silnicích. 10. Musím se přiznat, že ten závěr jsem nepochopil. Pláteník and his boys přijdou na nějakou schůzi, ostatní účastníci nadšeně plácají, Moučka se zeptá, proč tak tleskají, copak přijel ÚV? Prachař mu odpoví, však ty víš, čemu tleskají. Moučka se pousměje a začne nadšeně plácat taky. A všichni tak tleskají až do závěrečných titulků. Možná to byla drobná Dietlova radost, páč na prvním místě v titulcích byl on. Na obecné téma tleskání a jeho absurdity by se dala napsat celá úvaha, kterou mě ale momentálně nebaví smolit () (méně) (více)
Původně jsem chtěl napsat pár slov ke každýmu dílu zvlášť, ale to je celkem zbytečný. Všechny díly jsou totiž jak přes kopírák. Pořád nějaký schůze, soudruzi se tam občas dokonce pohádaj, ale stejně nic nevyřešej (mam takovej pocit, že timhle tempem by se ten socialismus nevybudoval ani za 1000 let), pořád strana tohle, strana tamto, občas nějaká narážka na rok 1968, že příjezd "přátelských" armád bylo snad to nejlepší, co se mohlo stát, atd... Seriálu moc nepřidá ani to, že se po většinu času odehrává ve stále stejnejch interiérech, natočený to je tak nějak bez nápadu - v každý trochu vážnější situaci se spustí "dramatická" hudba a následuje nájezd kamery na xicht nějakýho soudruha a to se opakuje třeba 10× za 1 díl. Seriál se navíc má odehrávat v rozpětí asi 3 let a někteří soudruzi po celou tu dobu dokonce nosej stále stejný oblečení. Prostě taková přiblblá agitka, která snad nemohla ani tenkrát fungovat. Jinak je teda fakt, že některý postavy nejsou tak úplně černobílý a ten socialistickej ráj taky neni úplně bez chybičky, ale kdyby to viděl George Orwell, tak si u některejch scén možná bude trhat vlasy, že ho něco takovýho nenapadlo, když psal 1984, protože některý hlášky o straně jsou fakt brutální. Jinak pro Moučku byl soudruh Pláteník nejspíš jeho životní role. On to hraje s takovou samozřejmostí, že byste mu skoro i drželi palce. Soudruh Pláteník vám prostě nakope prdel! ()
Galerie (14)
Zajímavosti (30)
- Herec Jaroslav Moučka (Pláteník) si po odvysílání seriálu stěžoval řediteli ČST Janu Zelenkovi, že nemůže v Praze najít práci v žádném divadle. (raininface)
- Výbuch v chemičce ve filmovém městě Brod v severních Čechách připomíná skutečnou událost. 19. července 1974 došlo v chemičce v Záluží k velkému výbuchu. Při výbuchu a následném požáru v Chemických závodech v Záluží zahynulo patnáct lidí, dalších 112 bylo zraněno. Oficiální vládní vyšetřovací komise příčiny výbuchu před veřejností zatajila. (sator)
- Sazeč Prokop (Jiří Štěpnička) zde má dceru Lucii, tu si zahrála jeho skutečná dcera Judita Říhová. (sator)
Související novinky
Jiřina Švorcová: 1928 - 2011
Po dlouhé nemoci zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných česká herečka Jiřina Švorcová. Dcera stavebního dělníka a hostinské vystudovala učitelský ústav a Státní konzervatoř v Praze. Po jedné… (více)
Zemřel herec Jaroslav Moučka
Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)
Reklama