Hráči z Indiany

taká srdcovka z dětství. teď po letech - neuvěřitelná postava Jimmyho, hlavní hvězdy týmu, která v celém filmu pronese dohromady tři věty, z toho jedna z nich je "Dám to!". O basketbalu se toho také moc nedozvíme - jakože prakticky vždycky střílí nepokrytý hráč, pokud dochází ke clonám při útoku, jsou podávány spíše jako nevynucené srážky plynoucí z chaotických pohybů jednotlivých hráčů, v celém filmu není jediná střela zblokována, veškeré ztráty míče plynou z nepochopitelných chyb hráčů (pád míče na nohu, po zdvojení náhra nikoliv tomu volnému hráči, nýbrž tomu obsazenému, apod.). Úsměvné jsou také time-outy - kouč Gene Hackman dává instrukce typu "musíme bránit" nebo "jedem, makáme". Na druhou stranu vizualita snímku je parádní, zpomalení lesklý hráči a do nich ty foťákový fleše, mladý Marek Matějovský coby syn postavy Dennise Hoppera. Strašná je celá ta linie s tou babou, polibek se Hackmanovi taky moc nepovedl, asi únava či co. Každopádně sportovní film s nejvyšším počtem těch sportovně-kýčovitých vrcholů - 1.kouč zůstává a Jimmy se vrací k týmu, 2. Hopper vyhrál zápas, 3. Olii dal trestňák, 4. Výhra v play-off, takže když se pak dokodrcáme do finále, tak už to vlastně není až tak moc doják. Navíc mi není moc jasné, jak ten závěr koresponduje z úvodem, kdy Hackman mluví o nahraditelnosti hráčů, popř. když dává přednášku o tom, že jsou "tým, tým, tým". Ono to spíš vypadá tak, že jakmile začal hrát Jimmy, tak už prostě neprohráli. A navíc dal Jimmy i poslední koš ("Dám to!"), takže to vlastně aji všechno vyhráli. (11.12.2010)

Píše se rok 1951 a do jakéhosi zapadlého městečka přijíždí na maličkou střední školu nový basketbalový trenér. Jeho výchozí pozice není vůbec dobrá, tamní obyvatelé jsou velmi nedůvěřiví, chlapců je jen šest a ten, který hraje basket nejlépe a má přirozený talent, momentálně pauzíruje... Gene Hackman v roli nesmlouvavého kouče s výbušnou povahou úžasný, Dennis Hopper dal toho zmuchlaného alkoholika v kvalitě A+, no a basketbalový tým se mi zamlouval celý, byl to tým! P.S. Když měl v rozhodujícím utkání dva hody Ollie, málem mě to složilo.. (22.07.2020)

Sportovní filmy nemám rád, to jen tak na okraj. A dvouhodinové taky ne. Ale tenhle je dobrý, protože se tvůrci úspěšně vyhnuli tradičnímu schématu "tady je někdo novej, tým má hrát prvotřídně ale hrajou pod psa, dáme mu důvěru, cože ono jim to stejně nejde, tak poslední šance pro něj, a zázračně se všechno otočí - dá se aplikovat na hráče, brankáře, trenéry". Natočili to sice zrovinka tak, protože jak jinak by to podle "skutečné události" natočit mohli, ale je to chytře vystavěné, není to vydíravé ani hysterické, a se záběry ze hry si hezky vyhráli Kromě posledních zápasů si ve filmu příliš nevšímají skóre v zápasech, takže ani tohle klišé "teď půlhodiny skórovali oni a teď budeme hrát zase my, zatímco oni přebírají naši roli statistů". Jenom pár poznámek sportovních: středoškolská liga se hrála na jaký čas? 2x20 minut? To měli tak příšernou úspěšnost střelby nebo všichni tak dobře bránili? A vzít si time-out mimo přerušení hry nejde, a tohle se ve filmu dvakrát stalo. Teda předpokládám, že tam byl vždy faul proti Hickory, kterej ale v dabingu ani v českém zvuku pořádně nevytáhli (ačkoliv dabing je jinak perfektní, ČST Praha a Láďa Mrkvička v hlavní roli), takže to vypadalo, že hráč sám bez hvizdu rozhodčího přerušil hru a zavolal time, když doskočil míč. Milostný románek bych škrtnul, chování zástupkyně ředitelky bylo i tak těžko pochopitelné. (11.02.2017)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 85% (15.12.2019)

Když jsem film viděl jako dítě poprvé, byl jsem na konci dojatý jak želva. Dnes, když se na film dívám, ocením hlavně dobře natočené sportovní záběry ( na tu dobu ) s nepřeslechnutelnými hudebními motivy Jerryho Goldsmithe, naprostý herecký přehled Gene Hackmana, povedený výstup Dennise Hoppera a scénář, který sebou vláčí tolik patosu, že je zralý na přepsání. Na konci jsem ale dojatý i dnes :-) (30.06.2008)