Masaryk

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)

Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost. (01.05.2017)

Mno. Vše už bylo řečeno během toho neskonalého hajpu, nicméně na mě to možná působí vše trochu jinak. Technická stránka filmu. Ano, dá se na to koukat, na české poměry je to úplně v pořádku, ale to neznamená, že by byl Masaryk nějaký vizuální skvost. Z hlediska evropského a světového filmu je to čirý průměr, který absolutně ničím nezaujme a dejme tomu ničím neurazí. Lev za hudbu? Nechápu. Po většinu času posloucháme podivný 80kový porno jazzík, který s danou dobou příliš nesouzní. Hlavní hudební téma pak má určitou sílu, ale je pouze tisícerou variací na zaručeně fungující za sebe poskládané akordy. Herecky z mého pohledu dost podobné jako celý film. Nijak mě neiritovalo, ale že bych musel Rodenovi a Kaiserovi bez odkladu udělit ocenění, o tom bych pochyboval. No a co samotný příběh? Rozdělení na dvě vyprávěcí linie mi obecně nevadí, zde bohužel ano. Část před Mnichovem mě totiž snad i zajímala a v rámci toho vyprávění, které zvolila (od začátku vyhrocené, pumpuje se hudba, epické od prvního momentu) docela i funguje. Naopak linie v blázinci, kdy by divák měl prožívat vnitřní rozpoložení a dilema postavy, mě strašlivě nudila, nezajímala a opakovaně vytrhávala z "předmnichovského" vyprávění. Celý příběh se tak pro mě stal nesoudržnou podívanou, veskrze průměrné úrovně. 4/10 (28.03.2017)

Už před premiérou Masaryka se strahly odborné debaty na téma "Jak to bylo doopravdy". Kd)yž pominu jaké brýle Jan Masaryk nosil a kdy je měl na nose, zda kouřil, či nekouřil doutníky, jestli bral kokain, kdy a kolik, jestli si tykal s Benešem ... Ano je výčet skoro připomíná scénku z Monty Pythonů "Co pro nás udělali římané dobrého kromě ...?" Ale když nebudeme tolik bazírovat na detailech a prostě se budeme dívat,vnoříme se do zajímavého příběhu. Ano je to příběh fiktivní a má jméno skutečné postavy, která žila. Nakolik je tvůrcům dovoleno vypůjčit si skutečnou postavu a napsat příběh, který se nestal, ale tak trochu koresponduje s historií? A tady se dívaci začnou dělit. Jedni budou kritizovat, druzí budou nadšení. I já jsem měla nějaké výhrady, ale ty padly, když jsem film viděla podruhé. Nechala jsem se pohltit příběhem a charistatickou postavou skvěle ztvárněnou Karlem Rodenem. Film měl to správné napětí, které dokáže vtáhnout do děje. Zajímavý posun v ději s figurou fiktivního německého psychiatra, který byl pro děj důležitejší než skutečný Beneš. (15. 2. 2019) (15.02.2019)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)