Hitler: Vzestup zla

Carlyle je výborný herec, ale jeho "hitlerovské" hřímání (to mu paradoxně jde, tragický je v neřečnických scénách) jdoucí ruku v ruce s angličtinou s rádoby německým přízvukem má za důsledek, že jsem mu jeho postavu neuvěřil ani na vteřinu. Což vzhledem k tomu, že nesleze celé tři hodiny z obrazovky je celkem problém. Dojmům nepřidá ani scénář a jeho velmi, ale opravdu velmi, zjednoudušující pohled na Hitlera. Něco takového bych čekal hned po válce, rozhodně ne s takřka šedesátiletým odstupem. O Hitlerovi je tolik lepších filmů (v důsledku nečernobílého pohledu na něj mnohem působivějších a mrazivějších) a dokumentů, že není valný důvod se tímto zaobírat. Není to ovšem zlé a jako film mapující vzestup(y) a pád)y) fiktivního diktátora ve fiktivní zemi to bývalo mohlo dokonce i fungovat. (13.11.2004)

Vzestup zla má hodně směšné obsazení, Geli je navíc blondýna (!) a celkově bylo "nutno" spoustu dalších klíčových momentů potlačit v rámci slepé dramatičnosti. Inu, je smysluplné projít si s Adolfem cestu k totálnímu pádu, ale když už se tak děje, je lépe zvolit například starší projekt Hitlerova SS: Portrét zla. (27.12.2010)

Nechtěla jsem se na to dívat, protože Robert Carlyle nevypadá jako Hitler ani náhodou. Jenomže: strhlo mě to. On není zlem na povrchu, zato je zlem uvnitř. Ještě velmi nesebevědomým, ostýchavým, zlem, které si teprve hledá cestu k moci a není přesvědčeno, že ji najde. A našlo ji. Carlyle zahrál tenhle přelom tak přesvědčivě, že jsem úplně zapomněla, jak odlišně od Hitlera vypadá. On se jím prostě stal. ___ Ať už je takhle historka jakkoliv vyfabulovaná, je velice, smutně a taky varovně uvěřitelná. (13.09.2013)

Jedna věc na mysli mi tane - naše přešlechtěná generace by měla mít již dostatečný odstup na to, abychom si přestali lhát do kapsy a jukli na život Adolfka bez nutnosti parodovat či dehonestovat za každou cenu. Pochopitelný odpor vůči dopadům jeho činů vede poměrně logicky k touze vyčlenit jmenovaného jedince z lidského druhu, ostatně stejně tak, jako se on snažil dehumanizovat kupříkladu Izraelity. Pokud však podlehneme (jako podlehl zatím snad každý), těžko někdy skutečně pochopíme, jak mohla bestie v něm uchopit a manipulovat nejen německým národem, ale prakticky celým světem. Komentovaný počin klouže po povrchu, občas taktně zmírní nějakou z příčin, díky kterým byl krpatec pro soukmenovce tak sexy, ale do živého tne jen výjimečně. Carlyle určitě proseděl nějakou hodinku před záběry parádemaršů z Norimberku, gesta okoukal a zvládl tak na dvojku s hvězdičkou, no - Trojan to není. Dejme tomu za čtyři, ale ukojen zdaleka nejsem. Mimojiné - propaguji nezávislé zkoumání Hitlera, oproštěné od osobních pocitů, a sám mu nedokáži říci jinak, než Adolfek, bestie či krpatec. Já tedy asi nebudu oním nezaujatým výzkumníčkem, po němž tu volám. Abych to malinko napravil - mýtus o tom, že rakouský patlal byl sralbotkou a mizerným vojákem, není pravdivý. Naopak, jeho odvaha byla příkladná. Za bližší průzkum by stál onen moment, kdy si slávu za Hitlerovy skutky z první linie přisvojili dva jeho nadřízení, shodou okolností židovského původu.... Do toho, Stando Motlů! (04.01.2014)

Robertu Carlylovi jsem Hitlera ani okamžik nevěřil, protože se mu prostě přes veškerou snahu maskérů či stylistů nepodobá ani malinko. Ale to nevadí, stejně jako nevadí poněkud zjednodušující pohled na Hitlerovu "kariéru". Před těmi cca 5 lety, kdy jsem snímek viděl poprvé, mě totiž seznámil s obdobím, o kterém jsem téměř nic nevěděl. Nejedná se o výukový film ani dokument, takže přivřu oči i nad jistou uměleckou licencí, která z Hitlera v tomto filmu činí ještě většího ubožáka, než kterým asi skutečně byl. Jinak filmařské kvality jsou nezpochybnitelné, hlavně když si člověk uvědomí, že se jedná o televizní film. (07.08.2010)