Takešiho hrad

Šílená Japonská Olympiáda, která si získala oblibu i ve světě pro svoje šílené překážky a monstrózní držkopády soutěžících. Zabavní pořad u kterého jsem se málem zkácel, nad šíleností i důmyslností překážek. Moje nejoblíbenější disciplína byla bitva s tanky, jejich vodními děly a papírovými terčíky jsem sledoval na DSF. Originální, šílené a zábavné. (07.07.2010)

Japonci jsou opravdu šílení. Můj brácha tuhle bláznivou soutěž sledoval pravidelně. Mě potom chytla taky. Vždycky jsme čekali na závěrečnou bitku, kdy se jde dobývat hrad. Ne vždycky byl ale dobyt. Tuším, že po sobě stříleli nějakými barevnými balónky, které byly naplněny barvou nebo čím. Komentář nám překládal děda z Němčiny. (09.02.2009)

Neskutečná blbina, ve které Japonci dokazují svoji ujetost a u které se jeden pobaví na účet druhých. To pobavení je o to upřímnější, protože o to tu právě jde. Pobavit sebe i ostatní. Co mě ale vždycky dostává do kolen je fakt jak je svět malý. Nikdy by mě nenapadlo, že Japonci budou hrát hru Cukr, káva, limonáda, kterou jsme hrávali kdysi dávno před školou. :^) (27.03.2012)

Ti Žáponci jsou fakt zvláštní národ. Na tradicích lpí tak, že by se jim vysmáli do xichtu i Britové, staví baráky z papíru a bambusu a soutěží v těch nejnemožnějších disciplínách. Bohužel jsem zastihl jen občas pár dílů, ale u každého jsem se úžasně bavil s otevřenou pusou a divil se, kam na to ti Žaponci chodí. (18.01.2011)

Některé disciplíny dosti zábavné, nicméně celkově jsem měl podobně laděné pořady jako Hry bez hranic nebo Pevnost Boyard mnohem raději, asi je to na mě až moc infantilní. Ve srovnání s jinou japonskou show, opravdu zábavným i napínavým Ninja Faktorem (Sasuke), vychází Takešiho hrad poměrně slabě. Dvě a půl *. (21.04.2011)