Takešiho hrad

V době natáčení se jednalo o převratnou a novou podívanou, která neměla moc obdob, ale já se k ní dostala až teď na Prima Cool a už na mě ani zdaleka napůsobí tak, jak by asi působila, kdybych se k ní dostala dřív. Zkrátka davy ukřičených Japonců, co se marně snaží vyzrát nad překážkami, u kterých v mnoha případech závisí jejich překonání na pouhopouhém štěstí (nikoli zdatnosti nebo chytrosti soutěžících), nad nimiž vyčnívá jeden ještě více křičící chlapík v bílé uniformě. Ale jako kulisa pro vaření nebo odreagovačka po náročném dni to ujde. (21.05.2012)

Japonci jsou totalni uletaci a casto me z tech jejich televiznich shows hlava nebere. Zakladem japonske reality-show je, jak uz tady nekdo napsal, radne potrapit hrace a v tom jsou japonci nejlepsi. Neberou si servitky takze neni nouze o krkolemne pady, dopady na hlavu a dalsi silenosti obcas me to nutilo zapremyslet z vceho jsou nektere dekorace vyrobeny. Kazdopadne Takeshis Castle patri k tem nejzabavnejsim. PS: pokud by mel nekdo zajem doporucuju se podivat na Silent Library (najdete na Youtube) tam nejde o nic jineho nez radne potrapit hrace a pak co je soldni ulet je Human Tetris (neleznete rovnez na Youtube) (24.07.2006)

Není divu, že Japonci můžou donekonečna padat a třískat sebou, když jich jen v Tokiu je 30 milionů. To u nás by se natočily dva díly, a už by se vyčerpala veškerá dispozice adeptů. Netradiční disciplíny nabízejí netradiční podívanou na netradiční držkopády, a tak jsem občas po škole zapnul COOL a rád si zchladil hlavu u sledování padajících ťamíků. Jojo, ten pořad byl slušnou odreagovačkou. Jediné, co mě ale nesmírně iritovalo, že kvůli nedostatečnému vysvětlení (nebo spíš kvůli nechtěnosti zdržování se nad zbytečnými pravidly) jsme mohli vidět jak jeden šikmookáč vypadl na jedné disciplíně a potom jsme toho stejného mohli vidět na následující. Samozřejmě, že divákům je fuk, který Japonec to zase nevyhraje, a těm pozornějším dojde, že každý má určitý počet pokusů na disciplínu, ale celkem dost to snižuje věrohodnost pořadu. (07.09.2016)

Tohle je ultrazábavná japonská blbinka, na které jsem se stal docela snadno závislým :D v tom dobrém slova smyslu. Od té doby, co ji vyměnily na Coolu za fear factor jsem byl zpočátku skeptický, ale jako nahrazení to je akceptovatelné. I když... FF bych tam taky ocenil. Nejvtipnější na celé soutěži je kromě disciplín samotných komentář! Ten frajer co to dělá k tomu snad byl zrozen... (14.05.2011)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)