Takešiho hrad

Rád jsem sledoval takové seriály jako Hry bez hranic a Takešiho hrad.... Dnes s už se nedá nikde sehnat, jedině na youtube. V jednom díle si pamatuji, že se do finále dostal jeden Američan s pár Japonci, ovšem neskorovali. Jednom v pár dílech vyhrali...... Jeden díl obrovské kameny, kuželky.... v životě jsem se víc nenasmál. (09.12.2010)

Sice je to strašná hovadina, ale vzpomínám si, že jsem to pravidelně sledoval na DSF. Nikdy bych nevěřil, jaká je prdel koukat na bandu vytlemenejch japonců, který pořád někde padaj do bahna. Měl jsem z toho pocit, že jsou v tý soutěži snad všichni zhulený. Navíc mam slabost pro asiatky, takže 4 hvězdičky :-) (11.02.2007)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)

V době natáčení se jednalo o převratnou a novou podívanou, která neměla moc obdob, ale já se k ní dostala až teď na Prima Cool a už na mě ani zdaleka napůsobí tak, jak by asi působila, kdybych se k ní dostala dřív. Zkrátka davy ukřičených Japonců, co se marně snaží vyzrát nad překážkami, u kterých v mnoha případech závisí jejich překonání na pouhopouhém štěstí (nikoli zdatnosti nebo chytrosti soutěžících), nad nimiž vyčnívá jeden ještě více křičící chlapík v bílé uniformě. Ale jako kulisa pro vaření nebo odreagovačka po náročném dni to ujde. (21.05.2012)

Jako dítě jsem to tenkrát žral na německé MTV a strašně si liboval v tom postupném "odpadávání" soutěžících. No, dnes už vím, že je to jen divadlo pro diváky a i když nikdo nesplní danou disciplínu, stejně jich do dalšího kola postoupí původní počet - 2 Japonci aby se neřeklo. Takešiho hrad je ovšem legenda, kde jde pouze o držkopády a hlavně pobavení diváka. Položil základ pro dnešní pořady jako Drtivá porážka nebo Ninja Faktor a tak zaslouží uctivé hodnocení. 60% (20.05.2011)