Crash
L.A. Crash
Crash
Crash
Režie:
Paul HaggisKamera:
J. Michael MuroHudba:
Mark IshamHrají:
Sandra Bullock, Don Cheadle, Matt Dillon, Jennifer Esposito, William Fichtner, Brendan Fraser, Terrence Howard, Ludacris, Thandiwe Newton, Ryan Phillippe (více)Obsahy(1)
Věci nejsou černobílé. Někdo to zjistí, až když pořádně narazí. Během šestatřiceti hodin se v Los Angeles protnou osudy několika zcela odlišných lidí. Třebaže jsou všichni odlišní, přece jen je spojuje víc než jen místo jejich bydliště. Všichni se totiž nějak potýkají s rasovými či etnickými předsudky. Dvojice černošských zlodějíčků využívá barvu pleti jako omluvu pro své kriminální jednání. Bílý prokurátor využívá rasovou problematiku pro svou kariéru, zatímco jeho psychicky labilní manželka nachází v okolí samé důkazy pro oprávněnost svých rasových předsudků. Perský obchodník je přesvědčen, že představitelé zákona jej diskriminují kvůli jeho původu. Bělošský policista bez skrupulí zneužívá svých pravomocí k ponížení noblesní černošské ženy před očima jejího manžela. Několik náhod, ve kterých sehraje roli autonehoda, výstřel ostrého nebo naopak slepého náboje, však každého z hrdinů postaví tváří v tvář pravdě o jeho vlastních slabostech a temných stránkách… (Česká televize)
(více)Recenze (1 249)
Jako Láska Nebeská, ale pro rasisty. Kdyby nebylo těch příběhů tolik a byly více lidské místo pořád omílané rasy (původu?), mohlo to být lepší. Tedy aspoň pro mě... ()
V každom z nás je niečo dobre a niečo zle. Tento film skúma "kto" aký sme. Pri filme som premýšľal hlavne o stereotype a fanatizme osob. Tento film je hlboko dojemný a povznášajúci. Takmer každá národnosť bola v LA zastúpená a všetci boli zaujímavý a realisticky. Obsadenie je skvele , hudba je znepokojujúca. Veľmi silná drama na ktorú nezabudnem. ()
Film zezačátku působí zmateně a člověk musí žhavit mozek na plným obrátky, aby se neztratil v těch 250 dějových linkách. Ale když to vydrží, je za to odměněnej. Film se podle mě nesnaží nikomu říct, co je špatně nebo co je správně. Ukazuje všemožný situace z různých úhlů pohledu a nutí diváka se zamyslet. Některý scény jsou fakt neuvěřitelně silný a já nad nima určitě budu ještě před spaním dumat. ()
Tak to bolo niečo. Rasista – nerasista, rasizmus - nerasizmus. Celý príbeh zo zmätočnými scénami bol presýtený rasistickým pseudonymom schopferismu, že sa mi z toho zakrútila hlava. A stále dokola to isté. Jediný zmysel celého projektu dokázať, že bože chráň o nejakom rasizme v severnej Amerike. Inak vôbec nič. Pôsobilo to na mňa akoby Paul Gaggis chcel získať Oscara, ale Hollywood mu túto frašku nezhltol. Snáď slušná sprievodná hudba, niektoré scény, kamera a potom už nič. Bohužiaľ priemerná až podpriemerná sabotáž na tému rasizmus. ()
Rasismus tu byl, je a bude. Máloco je takové, jak se jeví. To je poselství toho vynikajícího filmu. ()
Nie je to tak celkom o rasizme. Je to o dobre a zle v každom z nás. Áno aj vo vás... 80% ()
Sbírka střípků z rozbitého zrcadla, které někdo vzal a smetl na jednu hromadu. Hromada příběhů a i díky tomu většina velmi plytkých a nedávajících možnost, nějak vstřebat postavy, natož je pochopit. Díky množství linek někdo vypadne z děje klidně na půl hodiny i déle a spousta lidí se tam jen tak otře, aby nám i tak předala další pohled na rasismus. Protože rasista je přeci každý. Úplně každý a ač každý po svém, tak v tom rasismu jsme vlastně všichni stejní, nyet? Ne. Své poselství to tlačí od začátku do konce a nenechává nikoho na pochybách. Jsou filmy, které žádnou hlubší myšlenku nemají, pak jiné, které ji letmo naznačí na divákovi, aby si ji přebral a vstřebal. Následují filmy, které nemají v diváka takovou důvěru a proto mu, obvykle ústy některé z postav, celé své poselství jasně sdělí. A pak, pak je Crash, který nemá nic než to poselství o lidech a rasismu V podstatě je to dost plochý, jednodimenzionální film, který se snaží tvářit, jak moc není hluboký, ale je to jen jedna velká tmavá prázdná schránka. 45 %. ()
Silne koncepční, koncentrovaná záležitost, kde každé slovo, každá věta akcentuje podstatu snímku, kterou je racism. Az by se dalo říct, ze se clovek není schopen ani nadechnout. Tvůrci mu to jaksi neumožňují. Vadí mi neoriginalita tzv uměle pospojovaných a propletených osudů několika málo postav, které na sobě během trvání filmu spáchaly minimálně 526 trestných činů, jakoby se nechumelilo. Jinak jsou zde i silné okamžiky a celé to nevyznívá pitomě. I proto za čtyři hvězdy. Jinak malinko medvědí služba protirasistickému vyznění, zkrátka čeho je moc, toho je příliš. ()
Emotivní srdcovka.. ()
Film o sile dobra, ale aj o tom, že zlo plodí zlo či o rasizme (slovenský preklad filmu "Rasisti" je však otrasný a nie celkom náležitý - originálny názov "Crash" je totiž metaforou objasnenou v úvode filmu)... Čo tu prekvapí? Predovšetkým príbeh, herecký ensámbl, priam meditačná hudba a minimálne dve strhujúco dojímavé a autenticky podané scény extra-triedy, (minimálne) pre ktoré sa film oplatí vidieť. Tak trochu sa divím, že tento film nezanechal hlbšiu stopu vo svete klasických drám. ()
Za ten rozpočet to bolo po technickej stránke výborne natočené. No Haggis sa ukázal nielen ako schopný scenárista ale takisto výborný režisér, ktorého réžia je primerane citlivá, ale takisto brutálne drsná. Z hereckých výkonov by som jednoznačne vyzdvihol Dillona ale najviac sa mi zrejme páčil nenápadný ale perfektne precítený výkon Michaela Peñu. V scénke, ktorú zrejme ani nemusím menovať mi jeho mimické herecké schopnosti takmer vyrazili dych. Crash je film, pri ktorom nedokážete precítiť každú scénku, no z celkového hľadiska sa naozaj vydaril. ()
Zkloubit sedm příběhových linek je něco nemožného. Něco, čeho by si netroufnul ani zkušený režisér a scénarista. Paul Haggis je pro mě neznámé jméno a tak se jen a jen divím, protože to v zásadě dává smysl. Všechno to je perfektně zaobalený vztahový film, který vyloženě řve ,,Black Lives Matter!" a zároveň zkoumá stranu ,,druhou". Na Druhou stranu mi ale připadá, že se to všechno přihodilo strašnou náhodou. Na konci jsem neměl žádný pocit toho, že jsem rozlouskl něco velkého a že byl ten film přece jen velmi chytrý, spíš jsem se zasmál. Bylo až směšné jak to do sebe všechno zapadlo. Bylo to prostě feel good drama pro každého ke konci dne. 8/10 ()
zajímavá mozaika, která mi ale přišla místy zdlouhavá a nezáživná... ale jinak fain film :) ()
Výborný film. Malinko tomu ještě chybělo. Spíš 9. Postavy jsem sledoval "odosobněně", co ještě scénář přinese. Rozhodně takový ten naštvaný špatný pocit má dnes spousta lidí. A tohle bylo o drobných krůčcích ke zlu, k násilí... A zase zpět. ()
Vazne pusobivy filmik, jen by možná méně by bylo více. Děj by mohl skončit mnohem dřív a určitě by to svižnosti filmu prospělo a dotáhnul by se poutavostí na 21 GRAMŮ. Nicméně vizuálně a zvukově se to nesmírně povedlo. (P.S. oskary si to určitě zaslouží) ()
Jeden z najpôsobivejších filmov. Oscara si plne zaslúžil... ()
Další oscarový hoax. Forma tu táhne obsah za sebou a pomalu jako vláček v disneylandu ukazuje divákovi všechny efektní atrakce rasové problematiky. Dítko se náramě baví a dospělí už se těší na pivo... ()
Musím přiznat,že jsem od tohoto filmu čekal o mnoho více. Nevím ani čím to je, že dávám "jen" 4*....možná tím,že mi to přišlo až moc absurdní....kladný jsou záporný, náhoda střídá náhodu...to už tady ale všechno bylo, nebylo zde nic pro mne originálního.Haggis se tu snaží nastínit pohled na rasismus a to podle mne zatím nejlepším způsobem jakým jsem měl s to vidět. A možná proto dostal oscara za nejlepší film,neb je to stále živý problém USA. SBOHEm:( ()
Celý náš život je len jedna veľká náhoda. A záleží už len na nás, kedy sa čo odohrá. Jednotlivé príbehy boli veľmi nádherne a jemne pospájané. Vitajte v krajine, v ktorej chce žiť každý, a pritom ten kto je tam, sa tak strašne tam žiť bojí. Najlepší obraz: Našiel si už brata? Myslím, že z tohoto filmu si každý zoberie vlastné poučenie. ()
Související novinky
Chicagský tribunál pomýšlí na oscarové nominace
Už skoro dva týdny na Netflixu sklízí veliký úspěch nejnovější snímek Aarona Sorkina, Chicagský tribunál. Historické drama popisuje události z Chicaga roku 1968, kdy sedm organizátorů protestních… (více)
Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?
Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Oscary plné překvapení
V noci z neděle na pondělí proběhl v Los Angeles 78. ročník slavnostního udělování cen americké Akademie filmových věd a umění, Oscarů. A věru že šlo o noc plnou překvapení. Největší ovace překvapivě… (více)
Don Cheadle sedí na předním sedadle svého vozu a rozjímá o něčem neuchopitelném, co lidi v L.A. nutí být k sobě tak rezervovanými. Když se chceš někoho dotknout, musíš se s ním srazit… A protože L.A. je slavné město mnoha lidských osudů, je v mžiku jasné, jaký filmový styl nás čeká - jde však pouze o samoúčelnou příběhovou mozaiku, umění nebo něco mezitím? Oddělit v Crashi ve světle probíhajícího okamžiku zrno od plev je věc nadmíru složitá. Více než často se zdá, že chce Haggis vynášet odvážné soudy a porušit pověstnou hranici politické korektnosti, ale hned na to nastíní i druhou stranu bariéry a alibisticky se tak odsouvá do pozice nezávislého pozorovatele. Jeho jediným odvážným soudem budiž tvrzení, že život je občas pěkně na ho*no. A tuhle nezlomnou pravdu si vychutnáte obřími doušky jednoduše proto, že je to realita, kterou podvědomě známe všichni moc dobře. Stejně jako všechno v tomhle filmu, jehož neochvějně interpretované teorie o lidském chování jsou něčím tak výstižným, že by spousta vlivnějších tvůrců mohla tiše blednout závistí. Většinou mi vadí, když se postavy v podobných filmech neustále potkávají a ovlivňují své osudy, aby vznikaly ty nejnepravděpodobnější situace a bylo na co koukat. Haggis dokázal tohle klišé položit na lopatky a obrátit naruby. Zvládá totiž dokonalým způsobem přesvědčit diváka, že příběh slouží postavám a nikoliv naopak. Každý dílek Crashe má svůj smysl, nutí k zamyšlení a precizně dopilovává celkový obraz, který není jen naaranžovaným pozlátkem pro větší lesk, ale nefalšovaným poselstvím se silným chuťovým jazykem. Více než kdy předtím tlačí v tomto směru na vaše libido perfektní hudba, v jejímž uhrančivém podkresu působí Crash správně pseudo-filozoficky; Tak, abyste se dostali za tu hranici, kdy o tématu začnete opravdu přemýšlet a ne jen povrchně vstřebávat plynoucí děj. Vizuálně Crash zapadá někam mezi Mannovskou vizi nočních neonů a Soderberghův neuhlazený ruční styl (místy připomíná Traffic). Je to mix vydatný a pro film naprosto ideální – krásně podtrhuje podivnou ponurost, která na vás čeká za každým pomyslným rohem. Sem tam ji vystřídá ryzí napětí nebo čirá divácká hrůza, plynoucí z dramatického vyhrocení naprostého nesmyslu (na dvě scény nezapomenu do smrti), ale pak už se zase směle jede dál, zdánlivě na půl plynu. Což v Crashi znamená to, že za pár vteřin bude zase až na podlaze. Je však třeba vypíchnout, na čem Haggisův snímek stojí nejmarkantněji - jsou to herecké výkony jednotlivých protagonistů. Crash svým konceptem připomíná „zábavné“ filmy Roberta Rodrigueze nebo už zmiňovaného Stevena Soderbergha, kde se přední hollywoodská smetánka předbíhá, aby si za pár šupů zahrála u kámoše a ještě z toho vytřískala věhlas, protože onen kámoš je v továrně na sny náhodou poměrně vlivným tvůrcem. Tady však paradoxně většina tvůrců film ještě zafinancovala a nezahrála si v něm pro radost, ale proto, že vycítila potenciál, který scénář nabízí. Snad právě proto, že rozsah role každého z nich nepřesahuje pár stran, vymačkávají se jako citron a působí zatraceně přesvědčivě. Těžko někoho vypíchnout – každý se svým velkým dílem zaslouží o to, že tohle soukolí šlape jak má a snad dvacetiminutová katarze působí zatraceně přesvědčivým dojmem a jen nepatrně slaběji něž v Magnolii či 21 gramech. Scenárista Milion Dollar Baby vyšplhal na stupeň žánrových vítězů a pohodlně si ustlal vedle „mozaikových“ velikánů typu Paula Thomase Andersona či Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Na debut určený pro kina to je zatraceně dobrý verdikt. () (méně) (více)