Život pod vodou

S Wesem Andersonem to začínám mít jako na houpačce. Zatímco Grandhotel Budapešť mě doslova okouzlil, tentokrát jsem z místního klubového kina, kde před chystanou premiérou aktuální Francouzské depeše pořádají malou retrospektivu Andersonových filmů, odcházel značně zklamán. Co to vlastně za podivnou slátaninu bylo? I přes honosnější výpravu, profesionální kameru a často nápaditý vizuál jsem občas nabýval dojmu, jakoby si Život pod vodou natočila partička svérázných nadšenců do filmu a do potápění, která si prostě napsala scénář plný podivných postav a ještě podivnějších dialogů, vypravila se na moře a natáčený film každou druhou chvíli i komentovala s tím, že zrovna točí film. Nepochybně originální nápad a způsob natočení takové komedie by se mi mohl zamlouvat, kdyby celý tento ujetý film nepůsobil místy tolik překombinovaně a netrval 2 hodiny, kdyby nespadl k závěru do patetického dojáku, ale hlavně kdyby mě dokázala bavit většina herců. Bill Murray je zajisté sympaťák, který mě sice v první chvíli potěšil a spočátku mě i bavil, ale brzy na mě začal působit spíše typem herce, který by určitě dokázal zpestřit film nějakou menší rolí, ale táhnout dvouhodinovou komedii po většinu času před kamerou tady podle mě nedokázal. Vtipně zde Murray působí, protože má na hlavě legrační čepici, běží v potápěčském oděvu po louce a pod., ale to je vše záležitost kostýmu a scénáře, nikoliv jeho výkonu, skrze který mě Murray snad až na jednu či dvě světlejší chvilky neměl čím zaujmout a musím říct, že tak nudný výkon v hlavní roli jsem už dlouho v žádné komedii neviděl. Naopak mě hodně překvapil Willem Dafoe, který oproti Murrayovi sice není komikem, ale zvládl tady vtipnou postavičku s naprostou grácií, svým projevem i pohledy mě zcela nečekaně odboural a prakticky hlavně Dafoe tady zachránil moje hodnocení, které jen tak že nespadlo ještě níže. Ještě se mi hodně líbil nápad průvodce – černošského písničkáře s kytarou. Celkově trochu málo, doufám však, že nejnovější Andersonův film mě příští týden zaujme víc. [55%] (07.11.2021)

Docela dobře chápu ty zdejší rozporuplné komentáře. Režisér s námi hraje dosti záludnou hru a málokdo je na ni ochoten přistoupit. Ani já jsem původně nechtěl, ale na podruhé mě ten jeho fantazijní svět naprosto vtáhl. Film, který si svou naivitu proměnil v jeho velké plus. Tam, kde by všechyn gagy byli nafouknuté spolu křenícími se herci, zde je všechno bráno naprosto s vážnými tvářemi (zejména Murrayho minimalistické herectví je doslova skvostné), což je pro mě rozhodně sympatičtější. Naivitou je i prodchnuta veškerá režie, od akčních scén (lépe to snad natočeno být ani nemohlo) až po ultrastylizované vážné scény. Ano, můžeme si ťukat na čelo, přoč že je Owen Wilson toliko stylizovaný a proč musí kouřit zrovna dýmku, ale to všechno je jenom součástí režisérovi dětské hry. Já jsem na to přistoupil a byl jsem nadšený. (23.08.2006)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Málokdy se mi stane, abych nebyl schopen o filmu říct víc než jen to, že se mi ukrutně líbil. Život pod vodou je výjimečný už jen tím, jak se vymyká škatulkám - kam si ho chcete zařadit? K čemu ho přirovnávat? Tohle je originál. Je to snad otřepaný dobrodružný snímek? Je to parodie na filmy o dobrodružných výpravách? Je to drama o vztahu otec-syn? Nebo se Anderson těmto filmům vysmívá? Režisér vypráví jakoby naprosto vážně, byť tu a tam prosvítají spousty drobných fórků, kterých si ani nemusíte všimnout. Všichni hrají jako o život, ať už dělají nebo říkají sebepodivnější věci. Nikdo na vás nemrká. Tohle je jasný film "ber nebo nechej být". Buď se budete výborně bavit nebo zívat dvě hoďky nudou. Já se bavil skvěle. I když vlastně ani nevím proč... :o) (09.08.2005)

Život pod vodou mě velmi překvapil. Čekal jsem podivný a netradiční film, ale úplně jiným - spíše bláznivě komediálním - způsobem. Ve skutečnosti je to poměrně vážné a smutné dílko. A taky hodně příjemně nekorektní. Doporučuju si před projekcí neshánět žádné informace, nic si o něm nečíst (jako jsem to tentokrát udělal i já) - nepřipravené vás to dostane líp :-) (23.01.2011)