Sylvie

O básních ani Sylvii Plathové nevím nic. A obávám se, že se toho po tomto filmu příliš nezměnilo. V každém případě je to zajímavě natočené, dobře zahrané (ale tak nějak mi přišel lepší Daniel Craig, jakkoli Gwyneth Paltrow vypadá lépe), hraje k tomu krásná hudba a má to nádherný obraz. Jen ten příběh zůstal tuctově nanicovatý (70%). (01.12.2008)

Je to naozaj dosť zaujímavý počin. Mohlo by sa zdať, že je pomerne jednotvárny, keďže sa podstatou stále sa zameriava len na jednu vec. Súvislou hrou s inými odbočkami od deja vlastne nezaujme, pokiaľ si odmyslíme časové a priestorové kľučky. Hlavnými devízami sú herci a od nich sa odvíjajúci príbeh. Vzťahy, nevera, milenecké spory a básnická vsuvka, popri ktorej sa to celé ťahá v znamenitom poňatí. A určite sa film nezameriava len na ženské publikum. Btw, film som bral ako klasický scenáristický počin, nemal som ani tucha, že je to podľa skutočnosti. O to divnejšie (možno lepšie) sú moje reakcie naň a aj pocit po jeho prológu na konci. 75%. (20.01.2008)

Jedním z největších kladů tohoto komorního snímku je bezesporu herecký výkon G. Paltrowové. Psychické utrpení, kterým její hrdinka prochází, se doslova odráží v každém jejím výrazu a pohybu, z jejích očí lze vyčíst zžíravou žárlivost, zoufalství i záblesky naděje. D. Craig svou odtažitou přítomností jen potvrzuje syrovou realitu neradostného manželství a ponuré interiéry nevěstí žádný happy end. Přesto tomuto příběhu něco chybí, leccos není vysvětleno a převládá v něm zvláštní neživost. (01.03.2009)

I když básnické kecy moc nemusím a je to životopis podle mého názoru o nepodstatné Sylvii, která se chce stát excelentní básniřkou a bohužel propadne a nakonec i tragicky zahyne pro svou velkou a jedinou lásku - lepšího a úspěšnějšího sukničkářského básníka Teda. Přes vše klišé a průhlednost mi to připadalo jako roztomile nenáročná podívaná s nahou Gwyn!!! 50%. (08.08.2005)

Umělci to nemívají v životě snadné, ale to ani jejich blízcí. Mimoto dostává většinou člověk jako bonus k mimořádnému nadání i abonentku na deprese nebo alespoň nějaký zábavný druh duševní nevyrovnanosti. Snímek zachycuje ze života Sylvie Plath pouze osudový vztah z Tedem Hughesem, i tak je však zřejmé, že její labilita měla původ už v dětství, kdy ztratila otce. Po pokusu o sebevraždu a pobytu v psychiatrické léčebně ji drží při životě dvě věci: tvůrčí proces a milovaný manžel. Inspiraci se ale nedá poroučet a Teda od sebe Sylvie odhání svou žárlivostí a strachem, že jej také ztratí… Z celého filmu mi bylo smutno, zvlášť když jsem se dočetla, jaký byl osud ostatních členů rodiny, včetně Tedovy milenky Assie a jejich společného dítěte. Rozuměla jsem Sylviině dilematu mezi touhou položit své schopnosti na oltář lásky a intenzivní potřebou tvořit, cítila jsem ale i s Tedem, jehož chování se vzhledem k Sylviině duševní nevyrovnanosti kolísající mezi depresí a hysterií dá v zásadě pochopit. Byla ženou jeho života, stejně jako byl on pro ni osudovým mužem – u něj však zvítězil pud sebezáchovy. Gwyneth Paltrow v hlavní roli je Sylvii skutečně velmi podobná a díky Danielu Craigovi není z postavy Teda plochý filmový padouch, který nechá manželku napospas vnitřním démonům, ale člověk, kterého život postavil před neřešitelnou otázku co dělat, když se s tím, koho milujete, nedá žít? (více zde) (06.12.2012)